Novinář Daniel Olsson ze švédského večerníku Expressen spolu se svým kolegou Davidem Baasem sledují švédskou krajně pravicovou scénu už více než 20 let. Oba byli součástí týmu novinářů, jenž popisoval fungování e-shopu Midgård, a oba se rovněž zaměřili na vazby tohoto obchodu na hnutí Nordic Resistance Movement, které bylo americkou vládou označeno za teroristickou organizaci. Daniel Olsson v rozhovoru pro investigaci.cz prozrazuje detaily z jejich práce ohledně Midgårdu, ale i informace o tom, jak vypadá švédská neonacistická scéna v současnosti.

Jak jste se poprvé dozvěděli o e-shopu Midgård? Vědělo se ve Švédsku o jeho aktivitách?

Obchod Midgård se dostal do povědomí široké veřejnosti koncem 90. let, a to hlavně v Göteborgu, kde pracuji. Tehdy dokonce fungoval jako fyzický obchod, a to na ostrově Hisingen. S mým kolegou, novinářem Davidem Baasem, zkoumáme švédskou krajní pravici už více než dvacet let a obchod samotný jsme několikrát navštívili. O policejních vyšetřováních, jež vedla k trestnímu stíhání a odsouzení některých lidí, se ve švédských médiích opakovaně psalo. Materiál, který teď můžeme jako novináři předložit, spolu se snímky pořízenými uvnitř skladu i kanceláří tohoto neonacistického obchodu je však jedinečný a pochází z vyšetřování, které nebylo zveřejněno.

Jak velká je neonacistická subkultura ve Švédsku? Jsou její členové nějak veřejně či politicky aktivní?

Neonacistické hnutí se ve Švédsku objevilo ve velkém měřítku na počátku 90. let. Právě s tímto hnutím byl Midgård úzce spojen. Od konce nultých a počátku desátých let však došlo k výraznému poklesu aktivity těchto skupin. Částečně je to pravděpodobně způsobeno tím, že v parlamentu zasedla krajně pravicová reprezentace a konkurence uvnitř hnutí se přiostřila, což vedlo k jeho rozsáhlé fragmentaci. Nordic Resistance Movement (Severské hnutí odporu, NRM), které je teď největší neonacistickou organizací ve Švédsku, a jak ukazujeme v našem článku, má velmi silné vazby na Midgård, mělo mnoho let jen něco málo přes dvě stě členů.

Přečtěte si:

Reagoval vůbec majitel Midgårdu Martin Flennfors na vaše otázky?

Martin Flennfors nebyl absolutně ochoten odpovídat na jakékoli naše dotazy. Po krátkém rozhovoru nakonec zavěsil telefon a od té doby neodpověděl na žádnou otázku, kterou jsme jemu i společnosti Midgård poslali e-mailem.

Jak se vám podařilo zjistit, kde se nachází sklad Midgårdu?

Informace o tom, kde se ten sklad nachází, se objevily v policejních materiálech, které jsme získali po dlouhém soudním procesu. Policie byla nakonec nucena tyto materiály zveřejnit v souladu s nařízením garantovaným ústavou o přístupu veřejnosti k informacím. Kromě toho jsme s Davidem Baasem tuto problematiku dlouhodobě zkoumali a věděli jsme proto, kde přibližně obchod hledat.

Mimo sledování vlastnické struktury e-shopu Midgård a jeho spojení s NRM jste také získali informace o zákaznících. Byli mezi nimi nějaké osobnosti či politici, kteří jsou ve Švédsku veřejně známí?

V tom úniku dat zákazníků se objevilo několik lidí z krajně pravicové strany Švédských demokratů, šlo však o řadové členy a neobjevil se tam nikdo, kdo by zastával nějaký vyšší politický post. Jinak se mezi daty rovněž vyskytla jména lidí, co už měli svůj hlavní politický aktivismus za sebou. Jejich objednávky interpretujeme do jisté míry jako projev nostalgie nad ztraceným mládím. Zároveň však nesmíme bagatelizovat fakt, že kontakty a nákupy z Midgårdu znamenají také angažovanost nakupujících v neonacistické struktuře, tedy v prostředí, kde se mísí radikální hudba, kultura a propaganda.

Zabývají se švédské zákony problematikou užívání neonacistických symbolů?

Používání neonacistických symbolů k politickým účelům a před větší skupinou lidí může být nelegální, a to podle zákona namířeného proti podněcování k rasové nenávisti. Samotné vlastnictví těchto symbolů, hudby i oblečení však nezákonné není, stejně tak jako jejich prodej či distribuce. Proto se obvinění v případu e-shopu Midgård týkala osoby, která byla odpovědná za webové stránky obchodu. Tento člověk byl tedy odsouzen za šíření obrázků na webových stránkách, což bylo považováno za podněcování k rasové nenávisti. Šlo například o přebaly alb, které byly vysloveně protižidovské či rasisticky zaměřené vůči lidem odlišné barvy pleti. Přitom prodej stejných gramofonových desek se stejnými obaly v podstatě nezákonný není. Přehrávání takových elpíček pro širší publikum by však pravděpodobně do kategorie podněcování k rasové nenávisti spadalo. Nikoli však to, když si je někdo pustí doma.

Investigativní reportér působící v Göteborgu, specializující se na extrémní pohyby a kopání v obcích a úřadech. Několikrát byl nominován na Zlatý rýč a Velkou novinářskou cenu. Oceněno velkou cenou Publicistklubben Västra.

Novinář Daniel Olsson působí v Göteborgu, odkud píše pro švédský deník Expressen. Jako investigativní reportér se specializuje na extremismus. 

Zdroj úvodní fotografie: Olle Sporron/Expressen