Reportérky investigace.cz si opatřily obraz z Aukra, který je prokazatelným padělkem. Přesto na něj bez problémů získaly posudky potvrzující pravost – jeden od soudního znalce, druhý od historičky umění. Investigace.cz odhaluje, jak snadno mohou padělky pronikat na trh s uměním a kdo jim k tomu pomáhá.
Na litoměřické náměstí dopadají ještě v pět hodin odpoledne ostré sluneční paprsky. Po žulových kostkách kráčejí dvě redaktorky a nesou falešný obraz se signaturou malíře Alfréda Justitze zabalený v bublinkové fólii.
Obraz ve stylu kubismu, zakoupený na aukční platformě Aukro loni na jaře za 10 663 korun, vyobrazuje tmavé domy a tvary připomínající listy. Je signovaný – vpravo dole se nachází podpis „A. Justitz 1927“, který odkazuje na českého malíře Alfréda Justitze, jehož obrazy se dnes draží za stovky tisíc korun. A přestože prodejce obraz vydává za pravého Justitze, podle odborníků, se kterými redakce mluvila, se jednoznačně jedná o falzum.
Každý den jsou na Aukru v kategorii výtvarného umění k vidění tisíce aukcí obrazů, z nichž některé jsou připisovány známým malířům. Jde například o díla se signaturou Jana Zrzavého, Josefa Čapka, Emila Filly, Toyen a dalších.
Podle advokáta Františka Vyskočila, který se dlouhodobě zabývá uměním a autorským právem, je falešných 70–80 % děl nabízených na internetu. „V kamenných galeriích nebo v kamenných aukčních síních je to kolem 30 %, což je stále neuvěřitelně vysoký podíl v rámci obchodu s uměním na českém trhu,“ říká Vyskočil.
Schůzka v Litoměřicích
Prodejci na Aukru k obrazům připojují také posudky renomovaných odborníků na výtvarné umění, které zvyšují důvěryhodnost nabídky. Právě posudek bývá pro kupujícího na Aukru hlavním – a často jediným – dokladem toho, že platí za pravé dílo.
Autory posudků, na které jsme u dražených obrazů naráželi nejčastěji, jsou soudní znalec Jan Štíbr a historička umění Vlasta Čiháková Noshiro. Tito odborníci napsali kladné posudky deklarující pravost díla na obrazy připisované Josefu Ladovi a na další obraz s údajným autorstvím Kamila Lhotáka. Jednalo se však o padělky, což v prvním případě potvrdili Ladovi pravnuci a ve druhém předseda Spolku přátel Kamila Lhotáka, tedy lidé zabývající se ochranou díla obou umělců.
Aby redaktorky zjistily, jak snadné je získat znalecký posudek pravosti na falzum, vydaly se v utajení do Litoměřic. S falešným obrazem navštívily soudního znalce Jana Štíbra, jehož znalecké posudky s kulatým razítkem a notářskou šňůrou prodejci přikládají k inzerátům obrazů s údajným autorstvím Jana Zrzavého, Josefa Lady či Toyen.
Redaktorky Štíbra oslovily pod falešnou identitou nejprve telefonicky, a to se smyšleným příběhem, že obraz našly na půdě při vyklízení domu po zemřelé babičce. „Víte, dneska existuje hodně falz. Pošlete mi nejprve fotografie do e-mailu,“ sdělil redaktorce. Nakonec si domluvili osobní setkání. Ohledně platby znalec uvedl, že „proběhne v hotovosti oproti příjmovému dokladu“.
„Toto ovšem platí pouze v případě, že se nebude jednat o falzum (jak doufám), protože – upřímně řečeno – Vaše fotografické pojetí díla bylo dost zoufalé,“ napsal Štíbr.
Sprosté falzum
Redakce konzultovala pravost zmíněného obrazu s řadou odborníků, mimo jiné také s bývalou soudní znalkyní Marií Dohnalovou, která se Justitzem zabývá celý život a nyní o něm píše monografii. Nejprve se zdráhala obraz posoudit pouze na základě fotografií, po zaslání několika detailů ale měla jasno. „Tady není opravdu nad čím uvažovat. Ten obraz není dílem Alfréda Justitze a je pouze vzdálenou napodobeninou jeho děl. Takže ani ne kopie, ale ‚tvůrčí‘ falzum. Autorovi neodpovídá ani signatura,“ uvedla Dohnalová.
Koupili jste umělecké dílo na Aukru s posudkem?
Napište nám na barbora@investigace.cz.
S obrazem redaktorky navštívily ateliér restaurátora Davida Franka. Frank je ředitelem společnosti Trinity Art Research, která se dlouhodobě zabývá průzkumem pravosti obrazů. Několik let působil v Národní galerii, kde se zabýval výzkumem falzifikátů.
„V první řadě to není kompozice, kterou by udělal Alfréd Justitz. Je to tmavé, utopené, nebarevné,“ podotýká Frank ve svém ateliéru poté, co rozbalil náš obraz z Aukra. Nasazuje si čelní lupu, aby prozkoumal detaily. Zkoumá takzvané krakely – trhliny ve vrstvě malby, které se na obrazech tvoří stárnutím. Po krátké chvíli se zdá, že ani z restaurátorského hlediska tu něco nesedí. Pod vrstvou malby je totiž další obraz.
„Když se jako restaurátor podívám na ten obraz, vidím, že má sice nějakou krakeláž, má známky stáří, ale bohužel krakely jsou zalité barvou z horní kompozice, takže stárnutí se týká obrazu, který je namalován pod tím,“ říká Frank. Podle něj jde o triviální pojetí falzifikátu, kdy si někdo vzal starý obraz na starém podrámu, který skutečně může odpovídat údajnému stáří padělku. „Padělatel navrch namaloval něco, co se tváří jako kubismus, ale kubismus to není,“ vysvětluje Frank.
Dílo tedy tvorbě Alfréda Justitze neodpovídá nejen dobově, ale ani esteticky.
Posudek pravosti za dvacet minut
„Pojďte dál,“ zve Jan Štíbr redaktorky do své pracovny. Ty usednou na gauč přímo ke stolu, na němž jsou mezi různými předměty úhledně srovnané znalecké posudky, které jim jsou známé z Aukra.
Štíbr mezitím obraz položí na menší stolek a začne jej měřit. Obraz si také prohlíží, nejprve z přední strany. „No, není to úplně nejobvyklejší, ale on tyhle věci na přelomu 20. a 30. let dělal. Ale nebylo jich moc, těch kubizujících. Já vám do toho posudku cenu psát nebudu, jen pravost,“ říká Štíbr ani ne deset minut poté, co obraz poprvé fyzicky spatřil.
Zapálí si cigaretu značky Davidoff a vzápětí ji odloží na kovový popelník. „Zdá se, že plátno není nažehlované,“ přemýšlí nahlas, když zkoumá zadní stranu obrazu. „Tohle byste mohly prodat za stovky tisíc korun. Já ale ještě vždycky všem doporučuji, aby s tím obrazem šli za restaurátorem,“ říká Štíbr a podává redaktorkám katalog s restaurátorskými technikami. Následně obraz fotí malým digitálním fotoaparátem.
Jmenuje konkrétního restaurátora z pražských Vršovic – podle jeho slov nejlépe vybaveného v Česku. „Když vám na to dá palec, můžete to prodávat kdekoli ve světě,“ pokračuje Štíbr.
Celá schůzka trvala necelých dvacet minut. „Dostanu pět tisíc korun a budu potřebovat vaše datum narození a adresu pro ministerstvo spravedlnosti,“ sdělil redaktorkám Štíbr.
Poté se redaktorky Štíbrovi přiznají, že jsou novinářky. Na chvíli se zamyslí a působí překvapeně.
„Já tam dávám vložku, že za prvé to dělám opticky, za druhé to nabývá platnosti po restaurátorském průzkumu,“ odpovídá Štíbr na otázku, jak to, že by napsal kladný posudek na falzifikát. Za tím, že Justitz takto tvořil, si stojí. „Takže ten posudek tedy nechcete?“ ptá se Štíbr. Redaktorky odmítají a odcházejí zpět k autu zaparkovanému na litoměřickém náměstí.
Redakce investigace.cz na Aukru následně skutečně dohledala pět inzerátů, k nimž byl přiložen Štíbrův posudek pravosti s větou, že „závěry znalce je však nutno potvrdit, případně vyvrátit restaurátorským průzkumem a chemicko-technologickým průzkumem barev a pojiv.“
Desítky dalších posudků však tuto větu neobsahovaly.
Razítko bez záruky
Podle soudní znalkyně v oboru výtvarného umění Rey Michalové není obvyklou praxí soudních znalců, že by vystavili kladný posudek s tím, že ještě doporučují dílo k dalšímu posouzení restaurátora. „Takový postup nelze doporučit, leda pokud by restaurátor jen řešil stav díla, jeho konzervaci, nikoli otázku autenticity,“ sdělila redakci Michalová. Posudek se prý obvykle píše buď až po restaurátorském průzkumu, nebo oba průzkumy probíhají paralelně. Proces zpracování posudku podle ní obvykle trvá několik dnů i měsíců.
Redaktorky se bývalé soudní znalkyně se specializací na výtvarné umění Marie Dohnalové také zeptaly, zda by dokázala potvrdit pravost obrazu za dvacet minut, což je doba, kterou s obrazem strávily u Štíbra. „Za dvacet minut poznám leda tak sprosté falzum. To je falzum, ze kterého se vám na hlavě postaví vlasy hrůzou,“ řekla redakci.
Na Štíbra se vztahuje zákon o soudních znalcích. „Tento zákon říká, že by k tomu měl přistupovat s určitou odborností a pečlivostí. Domnívám se, že v tomto případě se tak neděje,“ říká advokát František Vyskočil. „Na mě to působí jako velkovýroba znaleckých posudků bez nějaké hlubší analýzy a odpovědnosti zpracovatele,“ uzavírá.
Ministerstvo spravedlnosti může při pochybení soudního znalce sankcionovat nebo mu odebrat znalecké oprávnění. Podle mluvčí ministerstva Marcely Nevšímalové může porušení povinnosti vykonávat znaleckou činnost s odbornou péčí představovat přestupek – a to i v případě nedbalosti. Znalec má přitom podle zákona povinnost postupovat v souladu s obecně uznávanými postupy a standardy daného oboru. „Výběr metody záleží na znalci; zvolená metoda by však měla být v zásadě standardní; pro nestandardní postup musí existovat důvody,“ uvedla Nevšímalová.
Zkreslení posudku je trestný čin, za nějž hrozí odnětí svobody, ovšem pouze v případě, kdy je prokázán úmysl. „To je výslovně esenciální součást tohoto trestného činu, aby bylo zřejmé, že úmyslně vystavil nepravdivý nebo hrubě zkreslený znalecký posudek,“ vysvětluje Vyskočil. Aby se prokázal úmysl, musí být například zřejmé, že znalec je součástí organizované skupiny.
Videoreportáž zachycuje, jak redaktorky Barbora Šturmová a Sofia Špirková sbíraly důkazy a ověřovaly, kdo a jak potvrzuje pravost padělaného obrazu. Autor videa: Dávid Pásztor
Štíbr a Jitřenka
Redakci investigace.cz se podařilo identifikovat prodejce, který ke svým inzerátům přikládá posudky Jana Štíbra. Jmenuje se Miroslav Spisar a na Aukru vystupuje pod přezdívkou Miroslav553.
Štíbr mu jeden obraz také prodal, a to i se svým posudkem. Obraz je připisovaný Janu Zrzavému a vyobrazuje dívčí tvář a hvězdy. „To, že soudní znalec sám prodával obrazy, s tím jsem se již setkal. Ale že by sám na své obrazy z vlastní sbírky vystavoval i znalecký posudek, s tím jsem se nesetkal, a to se v tomto oboru pohybuji třicet let. Je to krajně podivné,“ míní advokát František Vyskočil.
Štíbr tvrdí, že byl jen zprostředkovatelem. „Koupil jsem to a za stejnou cenu jsem to prodal panu Spisarovi,“ říká Štíbr s tím, že žádný další obraz Spisarovi neprodal. Střet zájmů v tomto případě nevidí.
Spisar tento obraz následně prodal na Aukru za cenu 50 500, přičemž Štíbr za něj s posudkem inkasoval 130 tisíc korun.
Redakce dohledala další dva inzeráty s obrazy zobrazujícími dívčí tvář a hvězdy, připisované Janu Zrzavému – v detailech se však na první pohled liší. Oba se jmenují Jitřenka. Jeden z nich byl vydražen na Aukru, rovněž za 50 500, a byl k němu přiložen posudek Jana Štíbra. Další z nich byl vydražen za 220 000 na stránce livebid.cz v roce 2022. Redakce oslovila několik odborníků, zda by posoudili pravost inzerovaných děl, avšak žádný z nich nechtěl pod svým jménem posuzovat obrazy pouze z fotografie.
Spisar prý koupil celou sbírku obrazů malířů Jana Zrzavého a Josefa Jíry od prodejců z Brna. „Za asi sto, sto dvacet obrazů jsem dal čtyři miliony,“ říká Spisar s tím, že další investicí byly posudky od Jana Štíbra, za které zaplatil přes milion korun. „Nejsem žádný podvodník a ty obrazy jsem kupoval s čistým úmyslem, nejsem ale znalec, takže jsem oslovil Jana Štíbra, aby mi udělal posudky,“ tvrdí Spisar.
„Známe se několik let. On zdědil nějakou sbírku a pozval mě k sobě, byl tam velký pokoj narvaný těmito obrazy. Přibližně polovinu jsem mu vyházel, protože to byly evidentní falzifikáty a na část jsem zpracoval posudky,“ sdělil redaktorkám Štíbr poté, co jej dodatečně kontaktovaly po telefonu.
Spisar prodával na Aukru například dílo se signaturou Josefa Jíry za 220 tisíc korun či Emila Fillu za 51 tisíc – vše s posudkem od Jana Štíbra.
Velký uměnovědný význam
K nabízeným dílům prodejci často přikládají i posudky Vlasty Čihákové Noshiro, která také vystavila kladné posudky na falzifikáty.
I ji redakce oslovila s žádostí o vypracování odborného posudku na náš obraz. „Posudek samozřejmě ráda vypracuji, poplatek je za 7 stránek textu s obrazovou fotodokumentací a hlubším rozborem 7 tisíc korun, dodání mailem a následně poštou či osobním předáním tak do 10 dnů, mám toho pořád hodně,“ odepsala Čiháková Noshiro s tím, že vše provádí elektronicky a potřebuje foto líce a rubu, případně podpisu autora, dále uvést techniku a rozměry obrazu.
Po čtrnácti dnech zaslala redakci svůj odborný posudek s větou: „Potvrzuji velký uměnovědný význam a pravost rukopisu posuzovaného obrazu Město (1927), autorizovaného signaturou a datací umělce.“
„Já deklaruji jen rukopis, nebo že nemá odchylku od rukopisu, ale technickou pravost nikdy nezaručuji; to musíte vy UV lampou. My to jako kunsthistorici máme dané zákonem tak, že to píšeme podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí, což se týká i mně,“ podotýká Čiháková Noshiro poté, co se jí redaktorky přiznaly, že jsou novinářky. Dosud s tím prý žádné problémy neměla.
„Vaší povinností je nedodávat mi žádné plagiáty, ale dodávat mi obraz, o kterém víte, že je pravý,“ dodává Čiháková Noshiro.
Sedmistránkový posudek v několika místech obsahuje pozměněné fráze z Wikipedie včetně odkazů na stránky této internetové encyklopedie, ke konkrétnímu dílu se však téměř nevyjadřuje. Redakce pomocí portálu odevzdej.cz, který odhaluje plagiáty, zjistila, že posudek obsahuje také přebrané a lehce pozměněné věty z bakalářské práce o Alfrédu Justitzovi.
„V případě posudků není povinností uvádět zdroje informací, jsou to kompiláty všech možných dosažených poznatků k tématu, nejde tu o žádné nové autorské originální dílo, takže si ani nepamatuji, odkud jsem to čerpala, není to důležité pro účel posuzování,“ říká Čiháková Noshiro.
Občanský zákoník praví, že pokud se někdo přihlásí k určité odbornosti, předpokládá se, že tuto činnost vykonává se znalostí a pečlivostí. To by se týkalo také Vlasty Čihákové Noshiro.
„Pokud se prohlásím za odborníka na výtvarné umění, nesu za to nějakou odpovědnost. Pokud by se posouzení prokázala býti nesprávnými nebo nepřesnými a někdo by na základě těchto posouzení obraz koupil, potom by případná odpovědnost za škodu, která by tímto vznikla, dopadla i na takového odborníka, přestože nejde o soudního znalce,“ podotýká Vyskočil.
Razítko na padělku
Jan Štíbr a Vlasta Čiháková Noshiro napsali posudky také k obrazům vydávaným za díla Josefa Lady nebo Kamila Lhotáka. Redakce inzeráty ukázala lidem, kteří se starají o odkaz obou autorů – Viktoru a Martinu Ladovým (malířovým pravnukům) a předsedovi Spolku přátel Kamila Lhotáka Evženu Škňouřilovi. Všichni se shodli, že jde o falza.
Všichni navíc mají na Aukru status experta, takže mohou podezřelé aukce zastavovat.
„Každý den nám do e-mailu přijde upozornění, že byl vystaven nějaký předmět. Toto posuzujeme,“ vysvětlují pravnuci Josefa Lady. „Už jsme se nemohli dívat na to, co se tam děje za zvěrstva. Nejde jen o falzifikáty, ale také třeba o to, že někteří prodejci jsou schopni prodávat vytržené listy ze starých knih, kdy se ještě tisklo grafickou technikou. Napíšou k tomu, že jde o litografii, což není pravda,“ popisují.
Když redaktorka ukázala Evženu Škňouřilovi fotografii kresby připisované Kamilu Lhotákovi, reagoval okamžitě: „No, to je známé autíčko. To máme v naší evidenci padělků. Proto jsme tuto aukci na Aukru také zastavili.“ V katalogu falz je u stejného díla přiložen i evidenční list s vyjádřením malířova syna: „Tuto kresbu nepovažuji za dílo mého otce.“ Podle Škňouřila padělek prozrazují technické nesmysly, neodpovídající signaturu i jinak psaný letopočet.
To, že se jedná o falzum, redakci potvrdil i Libor Šteffek, autor publikací o Kamilu Lhotákovi. „Přiložené dílo bohužel není originálním dílem Kamila Lhotáka, ale pouhou napodobeninou jeho prací či, v případě jeho nabízení k prodeji, padělkem,“ napsal.
„Já o tom nevím a nebudu se k tomu vyjadřovat,“ říká Štíbr.
„Promiňte, ale Lhotáka jsem nikdy neposuzovala. Máte špatnou informaci nebo jde o nějaký podvrh,“ sdělila Čiháková Noshiro. Redakce však dohledala posudek i s jejím podpisem a razítkem. Když jí redakce poslala fotografii posudku, odepsala: „Na ten automobil jsem už vskutku zapomněla, pardon, mám za sebou hodně vykonané práce.“
V jednom z případů se Štíbrovo kulaté razítko objevilo na falzifikátu Ladovy kresby s býkem a psem na voze s nápisem „MLÉKÁRNA“. Josef Lada sice podobný motiv skutečně vytvořil, ale kresba nabízená na Aukru se od originálu v databázi joseflada.cz liší.
Viktor Lada poukázal na několik detailů, kterých si lze všimnout pouhým okem. „Horní lišta na tomto falešném obrázku je nakřivo, nejspíš padělateli ujelo pravítko,“ popisuje Lada. „Pak jde o takové detaily v obličejích a i ty barvy jsou strašně vybledlé,“ hodnotí falzum. „Originál je jen jeden a máme ho my,“ říká.
Štíbr svou roli do telefonu vysvětloval takto: „Ono je několik variant těchto obrazů. Jedna signovaná, další nesignovaná.“ Na otázku, jak mohl vystavit kladný posudek na prokazatelné falzum, odpověděl: „A vy jste se nikdy v životě nezmýlila?“
Po zaslání konkrétního obrázku pak redakci napsal: „Asi v té souvislosti by bylo dobře se podívat na preambuli posudku Josefa Lady, kde je napsáno, že jsem dílo opticky posoudil a měl jsem za to, že se jedná o variantu kresby obálky, tedy nikoli obrazu, jak uvádíte. Lze předpokládat, že existuje více variant návrhu obálky knihy ‚Raf! Raf! Raf! Tady je zvířecí biograf‘.“
Podle Viktora Lady však nejde ani o variantu obálky, ale o jednu z ilustrací uvnitř knihy.
Také Čiháková Noshiro napsala kladný posudek na dílo s údajnou signaturou Josefa Lady vystavené na Aukru – jedná se o vyobrazení zimní vesnice a stavění sněhuláka. Podle Martina Lady, pravnuka Josefa Lady, jde o falzum. „Díky databázi na internetu je jednoduché si otevřít deset obrazů se sněhuláky a dát je vedle sebe. Klidně v rozmezí dvaceti let – jejich podoba se skutečně různě vyvíjela. Ale na tomto obrázku vidíte, že je to úplně mimo, takové sněhuláky Lada nedělal,“ vysvětluje Martin Lada. „My jsme paní Noshiro oslovili, jestli někdo nezneužil její jméno, ale stála si za tím,“ doplňuje jeho bratr Viktor.
„Ladu jsem v minulosti dělala s doporučením zákazníkovi zrentgenovat to UV lampou, protože je autor snadno napodobitelný technicky i rukopisem, takže, pokud šlo o kopii, byla to profesionální práce, kterou dělají ve škole i studenti, rukopis byl ale zcela pravověrný,“ napsala redakci Čiháková Noshiro v odpovědi na písemné dotazy.
Obrazy za stovky tisíc
Redakce investigace.cz dohledala desítky inzerátů umístěných na platformě Aukro, k nimž prodejci přiložili posudky Jana Štíbra a Vlasty Čihákové Noshiro.
Jde například o dílo připisované Josefu Jírovi, které bylo v březnu vydraženo za 220 tisíc korun s posudkem od Jana Štíbra. Ten napsal také posudek například k obrazu připisovanému Františku Kupkovi za 281 000 korun a k obrazu se signaturou Emila Filly za 110 000 korun. Noshiro napsala odborný posudek například k obrazu se signaturou Emila Filly, který byl vydražen za 75 500 korun. Obvykle se však tito autoři draží za mnohem vyšší částky, které se u Kupky i Filly mohou vyšplhat až do výše desítek milionů korun.
A nejde jen o statisícové částky. Redakce dohledala také inzerát nabízející dílo připisované Václavu Špálovi s posudkem od Štíbra. Dílo bylo vydraženo za 10 255 korun, přestože Špála se obvykle draží za stovky tisíc. Nejvyšší částka, za kterou bylo dílo tohoto malíře vydraženo v Galerii Kodl, je 16 080 000 korun, nejnižší 348 000 korun.
Podle vyjádření Aukra se letos v únoru v podkategorii Obrazy – olejomalby prodalo 1 638 položek. Ve stejném období prodejci v této kategorii vystavili celkem 92 077 položek.
„Aukro funguje jako online tržiště zprostředkovávající kontakt mezi prodávajícím a kupujícím – právní odpovědnost za pravost a popis zboží nese primárně prodejce,“ říká ředitel Aukra Peter Topor. „Kupujícím doporučujeme, aby zejména u hodnotnějších děl využili vlastní odborné ověření a konzultaci s nezávislým specialistou. U investičně významných položek je tento postup standardem na celém trhu,“ doplňuje Topor.
„Oni se vždycky brání tím, že pouze poskytují prostor, ale že víceméně netuší, co se na tom prostoru nachází. Domnívám se, že kdyby tomu věnovali vyšší pozornost, je možné nabídku falz eliminovat,“ říká František Vyskočil.
„Je však zároveň potřeba otevřeně říci, že při objemu desítek tisíc vystavených položek napříč kategoriemi není v lidských silách kontrolovat preventivně každou jednotlivou nabídku. Proto kombinujeme průběžný dohled expertů s reakcí na podněty od odborné veřejnosti, autorů, kupujících i dalších subjektů,“ tvrdí Topor.
Podle Evžena Škňouřila je dobrou praxí, když se o díla zesnulých autorů stará nějaké uskupení, a to například i skrze expertní status na Aukru. Jeho spolek také zaregistroval signaturu Kamila Lhotáka jako ochrannou známku. „Platí to na všechny produkty v dané kategorii – malby, kresby, grafiky apod. Takže každé padělané dílo, kde je neoprávněně umístěna Lhotákova signatura, nahlásíme celnímu úřadu, ten ho zabaví a převede do majetku státu. My ho pak doporučíme pro předání do depozitáře Muzea policie České republiky. Jednou za čas tam uděláme výstavu falz, letos se chystá na říjen,“ říká Škňouřil. „To by mohl udělat každý, pokud k tomu bude mít vhodný důkazní materiál. My na to máme originál soupisu obrazů Kamila Lhotáka,“ uzavírá. Autorky textu: Barbora Šturmová a Sofia Špirková s přispěním Josefa Šlerky
Rádi bychom vás poznali o něco víc. Vyplnění krátkého anonymního dotazníku vám zabere jen pár minut a nám to hodně pomůže.
