Před pár dny v Německu při zásahu proti italské mafii ‘Ndrangheta zatkli více než 30 osob. Německo přitom dlouhodobě patří k jedné ze zemí, jejichž zákony umožňují organizovanému zločinu prosperovat. Jedná se například o zákony omezující hotovostní transakce, jež jsou v Německu neobyčejně shovívavé. Podle poradce Rady Evropy Franka Andrease, který se specializuje na finanční kriminalitu, mafie podkopává německou ekonomiku. Kromě benevoletních zákonů totiž ‘Ndranghetě nahrává i fakt, že má v zemi dlouhou historii.

Po sjednocení Německa na začátku 90. let se ‘Ndrangheta usídlila v původně východoněmecké spolkové zemi Durynsko, kde členové této mocné italské mafie mohli nakupovat nemovitosti ve velkém, aniž by jim v tom bránila policie či soudy. To, že působení ‘Ndranghety je v Německu dlouhodobě problematické, dokládá i fakt, že již v roce 2012 upozorňoval na odtok peněz ze země do Itálie sicilský prokurátor Roberto Scarpinato, specializující se právě na organizovaný zločin. Letos v květnu policie zadržela v rámci Operace Eureka více než 130 osob v několika zemích Evropy, z toho téměř čtvrtinu právě v Německu. Novináři z Deutsche Welle (DW) se na základě zatčení rozhodli analyzovat, proč se mafiím v Německu daří.

Operace s krycím názvem Eureka, během níž byl vyšetřován způsob, jakým mafie pašuje drogy z Jižní Ameriky do Evropy a Austrálie, probíhala od roku 2019. Server The Guardian uvedl, že zločinecké sítě využívaly přístavy v Ekvádoru, Panamě a Brazílii k přepravě drog do severoevropských přístavů. Výnosy z prodeje drog se praly v restauracích, cukrárnách a myčkách aut, načež je pašeráci posílali zpět výrobcům skrze bankovní převody zprostředkované čínskými finančními institucemi. Za tři roky mělo z Kalábrie do Belgie, Nizozemska a Jižní Ameriky protéct více než 500 milionů korun.

Německo jako bezpečné útočiště

Německá policie se vyšetřování účastnila, postupovala však na základě mezinárodního zatykače, který vydaly italské úřady. Podle německého práva by totiž k zatčení zmíněných osob vůbec nemohlo dojít. Na rozdíl od Itálie není v Německu možné trestně stíhat někoho pouze na základě faktu, že je členem zločinecké organizace. Dotyčný musí také spáchat trestný čin nebo naplnit jeho skutkovou podstatu. Stejně jsou zákony nastaveny i v České republice, ve Spojených státech nebo třeba v Japonsku, odkud pochází známá mafie Jakuza. 

V Německu navíc neexistuje zákon, který by udával horní hranici, kolik lze v rámci jedné transakce zaplatit v hotovosti. Pokud tato částka nepřesáhne hodnotu 10 tisíc eur (tedy 230 tisíc korun), není ani nutné prokazovat svoji totožnost. Vzniká tak situace, kdy identita plátce nebo původ peněz jsou věci neznámé, a lze jen těžko ověřit, zda peníze nepocházejí z nelegálních zdrojů – tedy například z prodeje drog. Jedinou výjimku činí drahé kovy. Při jejich nákupu v hodnotě přesahující 47 tisíc korun musí být identita kupce zjištěna. Navíc až do dubna 2023 bylo v Německu možné zakoupit v hotovosti i nemovitosti. A právě nemovitosti představují ideální prostředek k uložení výnosů z nelegální činnosti, a tedy jejich legalizaci. V České republice zákon v případě podobného nákupu stanovuje strop platby v hotovosti na 270 tisíc korun.

V tomto směru nestanovila sjednocený maximální limit, podle kterého by se členské státy řídily, ani Evropská unie. To se však má na základě tiskové zprávy Evropské rady z konce roku 2022 změnit. Unijní limit by měl činit v přepočtu více než 230 tisíc korun.

Přečtěte si:

Hlavně, že peníze tečou dál

Podle Franka Andrease, který pracuje jako poradce v problematice finanční kriminality (AML) pro dolní komoru Bundestagu a taktéž jako poradce Rady Evropy, není v Německu k řešení problému s mafií politická vůle. Škody, které organizovaný zločin napáchá, jsou tu podceňovány. „Běžné podniky mohou jen těžko konkurovat podnikům vedeným mafií. A ‘Ndrangheta je jen jednou z mnoha podobných organizací,“ varuje Andreas.

Kromě toho nemají německé bezpečnostní agentury dostatek zdrojů. Například Finanční zpravodajská jednotka (FIU), pověřená sledováním osob, jež perou špinavé peníze, byla obviněna z pomalého oznamování svých podezření státním zástupcům. Ti si zase stěžují na to, že nemohou stíhat trestné činy mimo svoji jurisdikci, což ztěžuje koordinaci vyšetřování.

Petra Reski, německá novinářka a autorka knih o italské mafii, proto zůstává skeptická: „Na mafiánských operacích v Německu akce jako Operace Eureka nic nezmění. Můžete zatknout pár lidí, ale strukturu zločinecké organizace to nijak citelně nezmění.“ Stejně jako Andreas i ona souhlasí s tím, že kořeny problému zasahují až do politiky: „Němečtí politici považují investice mafie za hnací motor ekonomiky. Peníze se sypou a oni nepotřebují vědět odkud.“

Ačkoli hlavní aktivitu ‘Ndranghety představuje obchod s drogami a kokainem, stopy italské mafie vedly v České republice k praní špinavých peněz. Po pádu komunistického režimu ‘Ndrangheta nakoupila pražské nemovitosti skrze pro ten účel založené firmy, přes které pak mohla ukládat své peníze do bezpečí tuzemského trhu. Až do roku 2011 cizinci v Česku nemohli osobně nakupovat nemovitosti, a nákupy přes společnosti se tak staly oblíbenou mezerou v zákoně. Nejprominentnější klan, jenž v ČR působil, se jmenoval Raso-Gullace-Albanese, v Praze vlastnil v letech 2008–2011 několik činžovních domů.

Autorka textu: Kamila Plzáková Autor úvodní fotografie: ČTK / DPA / Beckerbredel