Koncem března roku 2022, přesně měsíc po začátku invaze do Ukrajiny, varoval německý ministr práce Hubertus Heil při svém projevu v Bundestagu před možným zneužíváním ukrajinských uprchlíků na pracovním trhu: „Musíme zajistit a zajistíme, aby se lidé, kteří prožili tolik utrpení, nestali obětmi okrádání nebo vykořisťování – a to ani na trhu práce. “O dva roky později lze konstatovat, že ministrovy obavy se naplnily, a to nejen v Německu, ale i v sousedních evropských zemích. Čtyři reportérky z Německa, Litvy a Česka pracovaly v průběhu necelého roku na společném projektu War and Labour, jehož cílem bylo zmapovat křehkou pracovní situaci ukrajinských uprchlíků na evropském trhu práce.
Popsané příběhy vykořisťování zaměstnaných ukrajinských uprchlíků jsou si navzdory drobným lokálním rozdílům nápadně podobné. Mezi hlavní nástroje vykořisťování vyskytující se ve všech třech zmíněných zemích patří nedodržování smluvních podmínek, absence výplatních pásek, srážky ze mzdy, pokuty, neplacené přesčasy, nemožnost čerpat dovolenou, zadržování nebo nevyplácení mezd, vydírání a psychický nátlak.
Nový začátek a konec
Ukrajinskému uprchlíkovi Julianu Šeremetovi, jehož příběh popsaly německé reportérky Marija Merkusheva a Olivia Samnick, dluží zaměstnavatel podle Šeremetových výpočtů tisíc eur, tedy zhruba 25 tisíc korun. „Nejde o peníze, ale o to, že mi šéf lhal a podvedl mě,“ vysvětluje třiačtyřicetiletý kněz, který má magisterský titul z teologie a filozofie. Před dvěma lety uprchl spolu s manželkou Marií a pěti dětmi autem přes Polsko do Německa. Skončili v západní části země – v Severním Porýní-Vestfálsku. Do té doby žila rodina v Čerkasech, malém městě ve střední Ukrajině, kde Šeremeta působil jako kněz. Katolická církev ubytovala manželský pár a jejich pět dětí v bytě na faře.[caption id=“attachment_42526” align=“aligncenter” width=“2060”]
Ukrajinský kněz Julian Šeremeta uprchl s manželkou a pěti dětmi před válkou do Německa. Má magisterský titul z teologie a filozofie a než ho šéf donutil dát výpověď, pracoval v Německu jako podlahář | Zdroj: tsn.ua[/caption]
Na podzim roku 2023 se Šeremeta nechal zaměstnat v místní výrobní firmě jako podlahář. „Když ještě neumíte jazyk, musíte prostě pracovat rukama,“ říká a dodává, že každá práce může být dobrá, pokud je s člověkem dobře zacházeno. Po absolvování neplacené stáže následovalo podepsání smlouvy. Na papíře vypadaly podmínky dobře: 3 000 eur hrubého (necelých 76 tisíc korun), pracovní doba od sedmi do čtyř hodin odpoledne, pět až šest dní v týdnu. Kněz byl spokojený.
To, co pak následovalo, popisuje uprchlík jako šikanu. Šéf firmy nebral žádné ohledy na pracovní dobu stanovenou smlouvou – ve firmě se pracovalo podle aktuálního počtu objednávek a říkalo se tomu „firemní kultura“. Když Šeremeta požádal o volno kvůli návštěvě lékaře, šéf jeho žádosti nevyhověl. „Trval na tom, že se mám držet pracovní doby uvedené ve smlouvě,“ říká.
Těsně před Vánoci se mu šéf ozval na WhatsAppu a požádal jej o práci přes víkend, a to navíc pár hodin před začátkem předpokládané směny. „Mám malé děti, jak si to mám asi v tak krátkém čase zařídit?“ říká otec dětí ve věku od 3 do 13 let. Koncem roku 2023 došla Šeremetovi trpělivost a svému nadřízenému napsal dopis, v němž ho požádal o respektování pracovní smlouvy a volného času zaměstnanců. „Chápu, že jste můj nadřízený, a já si Vás vážím, ale to Vám nedává právo se mnou takto jednat,“ sdělil šéfovi, který ho následující den donutil dát výpověď.
Příběh vysoce kvalifikovaného jedince nuceného vykonávat práci neodpovídající jeho vzdělání, a navíc v podmínkách, kdy se nedodržuje zákonem podložená pracovní smlouva, není výjimečný. Německý Institut pro výzkum zaměstnanosti uvádí, že přibližně 72 % ukrajinských uprchlíků v Německu má vysokoškolské vzdělání, což z nich činí příliš kvalifikované uchazeče o volná pracovní místa.
Podobná čísla dokládá i výzkum českého think tanku PAQ Research – v Česku vykonávají práci, která nekoresponduje s jejich kvalifikací, dvě třetiny Ukrajinců. Dmitrij Družinin, protagonista české série investigativních reportáží o vykořisťování uprchlíků, absolvoval stejně jako Šeremeta vysokou školu – je inženýrem raketových motorů. V pracovní agentuře Pokrov International, kam nastoupil po začátku války v Ukrajině, však pracoval jako správce ubytovny pro ukrajinské dělníky. Podobně jako Šeremeta se musel se svými zaměstnavateli rozejít ve zlém – poté, co dal výpověď kvůli tomu, že nesměl čerpat zákonem stanovenou dovolenou, mu pracovní agentura odmítla vyplatit mzdu za poslední odpracovaný měsíc. Podle výpovědí dalších zaměstnanců byla praxe stržení poslední mzdy jako „pokuty za odchod“ ve firmě běžná. Vedení agentury, která působí na českém trhu od roku 2007, se odmítlo redakci ke kauze vyjádřit.
[caption id=“attachment_42529” align=“aligncenter” width=“1000”]
Dmytro Družinin, jeden z podvedených zaměstnanců Pokrov International | Zdroj: Facebook[/caption]
Je to vůbec agentura?
Odborníci na integraci uprchlíků v Česku se shodují na tom, že pracovní agentury jako zprostředkovatelé zaměstnání hrají v systému vykořisťování klíčovou roli. Mezi běžné praktiky, jež některé agentury využívají ke snížení ceny nabízené pracovní síly, patří neplacení přesčasů, netransparentní srážky ve formě pokut a poplatků za bydlení, nemožnost čerpání dovolené nebo uvádění minimální mzdy v pracovní smlouvě místo té skutečné, vyšší.Z těchto důvodů zažila zklamání i ukrajinská uprchlice Irina, která využila nabídku litevské firmy Nermeka zprostředkovávající práci pro uprchlíky a nechala se zaměstnat v továrně na výrobu zmrzliny. Její příběh popsala reportérka Miglė Krancevičiūtė z litevského centra investigativní žurnalistiky Siena. Po příjezdu do Marijampolė, kam dorazila spolu s dcerou, Irina zjistila, že bydlení pro dítě ji vyjde na dalších 150 eur měsíčně. Její pracovní doba k tomu přesahovala zákonem stanovenou maximální délku, mzda byla navíc mnohem nižší, než stálo v původní nabídce. „Sazba je 3,5 eura (v přepočtu necelých 90 korun) na hodinu, a to za práci ve dne i v noci. Bylo nám řečeno, že máme vysoké mzdy a Litevci dostávají méně,“ uvedla Irina v rozhovoru pro médium Siena. Přitom jí stejně jako jiným uprchlíkům byla přislíbena měsíční mzda 1 000 eur čistého a ubytování za pouhých 60 eur měsíčně za služby.
[caption id=“attachment_42525” align=“aligncenter” width=“1000”]
Ukrajinská uprchlice Irina během rozhovoru s reportérem litevského investigativního média Siena | Zdroj: Siena[/caption]
Další bývalý pracovník firmy Nermeka byl vyslán na delší pracovní cestu do Německa a počítal s tím, že mu během pobytu v zahraničí bude firma hradit sociální pojištění. Po návratu do Litvy ale zjistil, že má u pojišťovny obrovský dluh. Zaměstnavatel za něj v době jeho nepřítomnosti zřejmě přestal odvádět příspěvky. Jiným pracovníkům, kteří v Německu strávili méně než půl roku, Nermeka pro změnu strhávala jakousi „německou daň“ a srážela výši celkových odměn. „Zaměstnavatel snižoval výši stravného v závislosti na kvalitě práce zaměstnance i na jeho údajných kázeňských přestupcích a podobně. Tím výrazně snižoval odměnu, kterou zaměstnanec za dobu strávenou na pracovní cestě obdržel,“ konstatovala mluvčí litevského inspektorátu práce Jolanta Bielskienė. O praxi pokutování zaměstnanců z důvodu údajného nedostatečného pracovního výkonu svědčí i dokumenty, jež investigaci.cz doložili bývalí zaměstnanci agentury Pokrov Interational.
[caption id=“attachment_42528” align=“aligncenter” width=“1124”]
Od začátku války v Ukrajině nabízela firma HireLabas pracovní místa pro ukrajinské uprchlíky. Nápis na reklamě: “Nové možnosti s HireLabasem” | Zdroj: Facebook[/caption]
Společnost Nermeka, která na pracovním trhu vystupuje pod značkou HireLabas a zprostředkovávala práci Irině i dalším zmíněným protagonistům, působí na litevském pracovním trhu od roku 2015. Přestože se na sociálních sítích firma prezentuje jako pracovní agentura, nikdy neměla a nemá povolení ke zprostředkování agenturních zaměstnanců. Žádnou agenturou tedy ve skutečnosti není.
Zastřeno!
V češtině se pofidérním pracovním agenturám bez agenturního povolení říká „zastřené“. Navenek sice vystupují jako plnohodnotné agentury práce, byť jimi podle zákona nejsou. Tím pádem nemusí plnit jinak povinné požadavky jako hlášení přidělených zaměstnanců Úřadu práce nebo zajištění vyplácení stejné mzdy i benefitů jako kmenovým pracovníkům na obdobných pozicích. Často se jedná o živnostenské subjekty nebo právnické osoby, jež zprostředkování zastírají obchodními smlouvami s odběrateli pracovní síly.„Cílem takového jednání je zejména vyhnout se dodržování zákonných podmínek pro zprostředkovávání, především zajištění srovnatelných mzdových a pracovních podmínek pro přidělené zaměstnance. Umožňuje se tak výkon nelegální práce, a to jak občanům ČR či EU, tak zvláště cizincům z dalších zemí,“ vysvětluje mluvčí Inspektorátu práce.
Aby zakryly svou nelegální činnost, uzavírají tyto „agentury“ obchodní smlouvy, kde se zavazují svým klientům dodat realizaci díla, nikoli pracovní sílu. To znamená, že zastřená agentura bez povolení zaměstná například stavební dělníky a vyšle je na práce do firmy, které se podle smlouvy zaváže postavit dům nebo dodat jiný hotový produkt. Ve skutečnosti ale dělníci pro klienta zastřené agentury pravidelně pracují.
Dalším nadnárodně využívaným trikem je vyslání pracovníka na pracovní cestu místo jeho řádného agenturního přidělení k firmě. Tuto praxi potvrzují jak výpověď litevského zaměstnance vyslaného do Německa, tak i české soudní záznamy.
Například v roce 2017 měla Almax Work-Holding, předchůdkyně společnosti Pokrov International, nelegálně přidělit zaměstnance českému výrobci CNC strojů Weiler Holoubkov. Almax tehdy tvrdila, že vyslala své zaměstnance „na pracovní cestu“ do továrny Weiler, přičemž pobyt dělníků „na cestách“ měl v součtu trvat několik měsíců.
Pravděpodobnější je výhra v loterii než kontrola
Odborníci se shodují, že problémem nejsou samotné zákony, ale jejich vymahatelnost. Inspektoráty práce jak v Litvě, tak i v Německu a Česku nemají dostatečnou kapacitu, aby prováděly namátkové kontroly firem zaměstnávajících uprchlíky. „V Německu je pravděpodobnější, že vyhraješ v loterii, než že dorazí kontrola z Inspekce práce,“ konstatuje odborník na sociologii práce Gerhard Bosch z univerzity v Duisburgu. Zdlouhavost řízení navíc často podvedené pracovníky od podání podnětů na Inspektorát práce odrazuje.„Spousta uprchlíků nemá pro psaní stížnosti nebo podnětu na úřady kompetence. Inspektorát práce nadto nemá pravomoc vymáhat mzdy – pokud zjistí pochybení, rozhodnutí se odehraje ve správním řízení a dotyčný by měl následně podat žalobu k soudu. To je dlouhý a složitý proces. Není tedy divu, že tito lidé raději hledají pomoc ve své komunitě než u oficiálních orgánů,“ vysvětluje Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci.
Litevský odborník na pracovní právo Vilius Mačiulaitis kritizuje i nedostatečné postihy tamních zastřených agentur. „Ve své praxi jsem se zatím nesetkal s pokutou za provoz nelegální obchodní činnosti. Společnosti, které zprostředkovávají práci bez povolení, dostávají stejné pokuty za porušení pravidel pro dočasné zaměstnávání jako společnosti, které takové povolení mají – poprvé až 200 eur a podruhé až 800 eur. Žádný rozdíl mezi nimi na litevském pracovním trhu není,“ konstatuje Mačiulaitis.
Evropský fénix
Uložení pokut úřady, nebo dokonce odnětí licence agentuře navíc zdaleka neznamená konec zprostředkovatelského byznysu. Schéma „fénix“, kdy jedna společnost přestává působit kvůli dluhům vůči zaměstnancům nebo úřadům, zatímco druhá, nově založená s vazbou na stejné majitele, přebírá její činnost, je podle zjištění reportérek rozšířené jak v Litvě, tak i v Česku.Například zmíněná firma Nermeka, jež za vykořisťování pracovníků dostala několik pokut, vyhlásila v září 2023 bankrot. Tehdy vykazovala dluhy přesahující 424 000 eur, z toho 360 000 eur dlužila na daních. V okamžiku, kdy firma byla v insolvenci, vznikly dvě další společnosti spojené s generálním ředitelem Nermeky Mečislovasem Bušasem nesoucí názvy Mezitora a Zimeda. Ani jedna z nich přitom nemá licenci pro zprostředkovávání pracovní síly, přesto obě nabírají pracovníky.
[caption id=“attachment_42527” align=“aligncenter” width=“1920”]
Mečislovas Bušas, ředitel litevské firmy Nermeka, která na pracovním trhu vystupuje pod značkou HireLabas a zprostředkovává práci pro uprchlíky | Zdroj: Siena[/caption]
Navzdory podnětům, které před rokem podali podvedení pracovníci agentury Pokrov International na svého bývalého zaměstnavatele, pro nějž pracoval i výše citovaný Dmitrij Družinin, je agentura manželů Poleščuků stále v provozu a v současnosti nabízí necelé dvě desítky pracovních pozic. Pokud by však i Pokrov International přišla o platné povolení, manželům Poleščukovým nadále zůstává další firma, Pokrov Czechinvest s. r. o., jež vznikla na podzim roku 2022 a agenturní povolení získala loni na jaře. Jako odpovědný garant agentury je uveden otec Oksany Poleščuk.
Jak konstatuje ředitel sociální neziskovky Ponton Ľubomír Lupták, zprostředkovávání zaměstnání je lukrativní byznys založený na obchodu s chudobou a existenční nejistotou a ukrajinští uprchlíci jsou pouze jednou z mnoha skupin, na něž tito obchodníci cílí.
Podobný názor zastává i jeho kolega z Německa. „Mnoho problémů s vykořisťováním na pracovišti je podobných a řídí se stejným schématem. Ukrajinci ale nejsou jedinou skupinou, v jejímž případě zaměstnavatelé systematicky zneužívají situaci uprchlíků. Ohroženi jsou všichni migranti,“ varuje Sergej Sabelnikov, odborník z německého poradenského centra pro pracovní práva IQ Service Faire Integration.
Vznik tohoto textu byl podpořen International Women’s Media Foundation.
