Za tuto kauzu jsme získali ocenění 2020 WJP Anthony Lewis Prize.
Marian Kočner byl mnoho let jedním z nejbohatších a nejvlivnějších podnikatelů na Slovensku. Díky konexím u soudců a žalobců byl takřka nedotknutelný a jeho bohatství a výstřelky mu zajišťovaly pravidelnou pozornost bulvárního tisku. V poslední době jsme jeho strhanou tvář s výraznou kšticí nabarvených vlasů vídali hlavně na záběrech ze soudní sítě v Pezinku, kde den co den vysedával na lavici obžalovaných.
Kočner je hlavním obžalovaným v ostře sledovaném soudním procesu, který od prosince hýbe celou zemí. Je obžalován z objednání brutální vraždy mladého investigativního novináře, jenž psal o zkorumpovaných slovenských politicích, italských mafiánech a také o samotném Kočnerovi.
Sedmadvacetiletého novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenku Martinu Kušnírovou zastřelil v jejich domě muž, který se k tomuto činu již přiznal. Děsivá dvojnásobná vražda plnila v únoru 2018 titulky novin po celém světe. Na Slovensku vyšly desítky tisíc lidí do ulic a žádaly nezávislé vyšetřování.
[caption id=“attachment_21684” align=“aligncenter” width=“1320”]
Lidé na Námestí SNP v Bratislavě | Foto: investigace.cz[/caption]
Brzy začalo být zřejmé, že oficiální vyšetřování probíhá nekompetentně a je plné chybných kroků. Volání veřejnosti po změně proto zesílilo. Slováci žádali nové lídry, kteří by za vraždu mladého páru zjednali spravedlnost. A časem je skutečně dostali. Postupně odstoupili ze svých funkcí nejprve ministr vnitra, pak premiér a nakonec hojně kritizovaný policejní prezident.
Na podzim 2018 skomírající vyšetřování znovu ožilo. Čtyři podezřelí včetně samotného vraha byli vzati do vazby. Státní zástupce brzy nato zažaloval z objednání vraždy šestapadesátiletého Kočnera. V říjnu 2019 byl podezřelý podnikatel společně s ostatními aktéry násilného činu formálně obžalován.
Na proces s Kočnerem se akreditovalo téměř sto novinářů z celého světa a zprávy ze soudní síně pravidelně vysílaly hlavní slovenské televizní stanice. Někdejší spojenci se od vlivného podnikatele distancovali. Kočnerův bratr dokonce novinářům přiznal, že uvažuje o změně příjmení, pokud bude bratr soudem shledán vinným.
[caption id=“attachment_21178” align=“aligncenter” width=“1024”]
Marian Kočner u soudu v Pezinku. Foto: Aktuality.sk/Branislav Wáclav[/caption]
Celý proces ovšem rozkrývá daleko více než jen vraždu novináře. Policie shromáždila během vyšetřování obrovské množství dat, včetně souborů z Kočnerových telefonů a z osobního počítače. Tento inventář informací získala mezinárodní síť investigativních novinářů Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Shromážděné soubory odkrývají nejen skutečnost, že Kuciak a Kušnírová byli chladnokrevně zavražděni za přibližně jeden a čtvrt milionu korun, ale zároveň ukazují, jak se po desítky let Kočner vyhýbal spravedlnosti pomocí peněz a kompromitujících materiálů, jimiž ovládal slovenský právní systém.
Více než dvacet let byl tento kontroverzní podnikatel podezírán z mnoha finančních zločinů včetně krácení daně z přidané hodnoty, padělání směnek a pokusu o převzetí populární nezávislé televizní stanice Markíza. Policie již v minulosti zahájila vyšetřování některých z těchto případů a důkazy o Kočnerově účasti byly veřejně dostupné a přesvědčivé. Mocný muž Slovenska přesto nikdy nebyl stíhán.
Data, která se dostala k OCCRP, vysvětlují, proč mu jeho činy tak dlouho procházely. Dařilo se mu to díky vydírání, korupci a udržování osobních vztahů s žalobci, soudci a s dobře informovanými zdroji. Kočnerovy úspěchy tak nelichotivě vypovídají o právním systému v zemi, která byla mnohdy dávána za příklad úspěšného přechodu od komunismu k demokracii a k vládě práva v duchu tradičních evropských hodnot.
Jeden z Kočnerových právních zástupců tento článek nekomentoval a zpochybňoval novinářskou akreditaci našeho redaktora. Další nám sdělil, že podnikatele již nezastupuje, a třetího právníka nebylo možné zastihnout.
[caption id=“attachment_21685” align=“alignright” width=“572”]
Marian Kočner na golfovém hřišti. Zdroj: OCCRP[/caption]
Brucho
Marian Kočner vyrůstal v Ružomberku. Pracovní dráhu paradoxně zahájil jako novinář, po studiu žurnalistiky na univerzitě Komenského v Bratislavě začal ještě za komunismu pracovat ve slovenské televizi.Kariéra v médiích ale neměla dlouhého trvání. Po roce 1989 se Slovensko podobně jako ostatní státy bývalého východního bloku potýkalo s přechodem k tržnímu hospodářství. V novém právním systému a s novými nezkušenými žalobci a soudci vzkvétala kriminalita. Nadto se nabízely příležitosti k výdělku, poctivému či nepoctivému, v rodícím se soukromém sektoru.
V tomto kontextu Kočner vstoupil v druhé polovině devadesátých let na scénu, už ale nikoliv jako novinář, ale jako podnikatel.
Do povědomí veřejnosti se nejprve dostal kvůli vedlejší roli v kauze Technopol. Podobných skandálů s jeho osobní účastí začalo v následujících letech přibývat.
V té době se Kočner už objevoval i na stránkách bulvárních časopisů, kde býval prezentován jako samolibý podnikatel, který rád dává na odiv své bohatství. Média líčila, jak jezdí po Bratislavě v bílém bentley, předvádí svou nedotknutelnost parkováním na místech pro invalidy a zahrnuje mocné vládní představitele luxusními taškami, hodinkami a dalšími drahými dárky. Tenkrát se mu také začalo říkat „Brucho“. Aby zhubnul, prodělal operaci gastrického bypassu. Přesněji řečeno, uměle mu zmenšili žaludek.
Mnohem závažnější než boj s vlastní obezitou ale byly kroky, kterými si pojišťoval svoji beztrestnost.
[caption id=“attachment_21687” align=“aligncenter” width=“1024”]
Bílé Kočnerovo Bentley před hotelem Zlatý kľúčik v Nitře. Zdroj: Aktuality.sk[/caption]
Všechny peníze jsou u mě
Dobroslava Trnku, do té doby náměstka generálního prokurátora, v roce 2004 národní shromáždění zvolilo generálním prokurátorem Slovenské republiky. Nabyl tak obrovských pravomocí nad jakýmkoliv trestním řízením na Slovensku.Získaná data z policejního vyšetřování objasňují, že Trnka, kterého Kočner přezdíval „Dobroš“, byl jeho blízkým spojencem.
V nahrávce telefonního rozhovoru Kočner Trnkovi například zdůrazňuje, že za některé podpůrné hlasy poslanců při jeho opakované kandidatuře na generálního prokurátora v roce 2011 vděčí právě jemu. Trnkovi tehdy ke znovuzvolení chyběl jeden hlas a funkci neobhájil.
V sedmdesátiminutové nahrávce pak Kočner prokurátorovi vyčítá, že si údajně vytvořil kopii tajných policejních záznamů známých jako „kauza Gorila“ a použil je k vydírání Jaroslava Haščáka.
[infobox heading=“Kauza Gorila”]
Diskuze Kočnera s Trnkou z roku 2014 se týkala korupčního skandálu, jenž propukl po uniknutí údajných přepisů utajené policejní nahrávky z jednoho bratislavského bytu. Aféra dokazovala, že vysoce postavení politici se stýkali s Jaroslavem Haščákem ze společnosti Penta Investments v zmíněném bytě, kde jednali o přednostním získání veřejných zakázek a privatizaci majetku. Kauza se proslavila pod názvem Gorila, což bylo policejní krycí jméno operace.
Únik záznamů o propojení vrcholných politiků s vysoce postaveným manažerem soukromé společnosti vyvolal ve slovenských městech vlnu protestů.
Generální prokurátor z doby, kdy měla nahrávka vzniknout, Dobroslav Trnka tvrdil, že pravost přepisů nahrávky nelze ověřit. Existenci nahrávky taktéž důrazně popřela Penta Investments i zainteresovaní vládní představitelé. V té době nebylo známo, zda nahrávka k přepisům skutečně existuje.
Data, která OCCRP získala z vyšetřování vraždy Kuciaka, však poprvé dokazují, že šlo nejen o autentický přepis audiozáznamu, ale že sám Kočner původní nahrávkou disponoval – a dokonce si ji schoval u Trnky. Během policejní prohlídky Kočnerovy vily kvůli vraždě Jána Kuciaka vyšetřovatelé nalezli audiozáznam Gorila na USB disku. Takto se poprvé našly hmatatelné důkazy, že nahrávka z operace Gorila skutečně existuje.[/infobox]
„Proč jste chtěli (nahrávku měli tři lidé – pozn. red.) vydírat Haščáka?“ chtěl vědět Kočner. „Víš, do pii, že je to můj kamarád. Víš, kuva, že ten člověk mimo jiné pomáhal a kupoval poslance, když jsi měl být generálním prokurátorem?“
„Bohužel nám chyběl jeden hlas,“ pokračuje Kočner, „ale on byl tím, kdo tam složil peníze a dal za tebe milion eur. Přesně tak, jako jsem za tebe dal milion eur já. Že tam chyběl jeden hlas, do pi*i, za to já nemůžu.“
[caption id=“attachment_21688” align=“aligncenter” width=“800”]
Dobroslav Trnka | Zdroj: Aktuality.sk[/caption]
Trnka namítá, že si kopii neudělal a Haščáka nevydíral.
Na to Kočner reaguje nadávkami, dožaduje se pravdy o nahrávkách a vyhrožuje odplatou: „A řekni mi už jen pravdu. Protože jen pravda tě zachrání a možná ještě teda tvého syna, který si to taky odsee. Protože si to odseeš ty, prohraješ soud, odje*ou tě, půjdeš sedět a tvýmu synovi zničí život. Tak mluv a přestaň lhát, protože když mi budeš lhát, tak uvidíš, co pak s tebou provedu… Mě to bude stát málo, ale tebe to bude stát…? Uvidíš to na konci!“ říká zlověstně Kočner.
Trnka pokorně bere na vědomí Kočnerovu výhružku smrtí: „No, kulku, 32 korun,“ odpovídá odevzdaně.
Ve stejné konverzaci se Kočner zmiňuje o penězích, které u něj Trnka má. Z rozhovoru, v němž zazní jména Kočnerových známých, lze vyvodit, že mohlo jít o černý fond na úplatky.
„Ne, ty sis nikdy nic nevzal,“ říká Kočner. „Všechny ty peníze, které skončily u mě. Nikdy jsi nechtěl vědět, kolik a za co. A říkal jsi, že mají být u mě. A jsou u mě, mám je. Nikdy ses nezeptal, kolik tam máš. Vždycky jsi přišel a řekl, že potřebuješ to a to, a já jsem vybral a dal jsem ti to. Bylo to tak?“
„Bylo,“ odpoví Trnka.
Kromě této nahrávky obsahují získaná data také videozáznam, na němž je vidět Kočner, jak osobně instaluje skrytou kameru do Trnkovy kanceláře, aby tak mohl nahrávat důvěrné konverzace slovenského generálního prokurátora.
[embed]https://www.youtube.com/watch?v=9ASLCmLJSVg&feature=youtu.be[/embed]
V jedné z takových nahrávek nalezených v Kočnerových složkách hovoří Trnka a ministr financí Ján Počiatek. Oba muži mluví o citlivém případu, kdy Počiatek v tichosti posvětil platbu za urovnání ve sporu o duševní vlastnictví mezi soukromou kyperskou a státní slovenskou firmou. Později soud rozhodl, že platba kyperské firmě neměla proběhnout. Takto potenciálně kompromitující nahrávka představovala v Kočnerových rukou mocnou zbraň jak vůči Trnkovi, tak i jiným.
Během sedmi let, kdy Trnka zastával úřad generálního prokurátora, nebyl Kočner nikdy stíhán, přestože se jeho podvody daly prokázat z veřejně dostupných informací.
Žalobci se sice snažili stíhat Kočnera za účast ve finančním podvodu známém jako Glance House, Trnka však stíhání zastavil. Poté, co v roce 2011 Trnka těsně nedosáhl na znovuzvolení, zůstal na Generální prokuratuře v jiné pozici a zachoval si velkou část svého vlivu.
Trnku se nám s žádostí o vyjádření k článku nepodařilo zastihnout.
„Vyhovět, nebo zamítnout?“
Trnka nebyl mezi vysokými představiteli slovenské justice jediným Kočnerovým poskokem.Data získaná z Kočnerova telefonu dokazují jeho vliv na skupinu soudců na důležitých postech – často právě těch soudů, již rozhodovali o jeho případech.
V jedné komunikaci Kočner sděluje Vladimíru Sklenkovi, jenž byl v té době místopředsedou okresního soudu Bratislava I, „aby se zastavil pro svůj vánoční [dárek]“. Později píše Sklenkovi, že „depozit 40 byl uložen“. Jindy se ho zase ptá, jak si zvykl na nový telefon.
Sklenka se mu odměňoval přístupem k materiálům týkajícím se kauzy Technopol 2, tehdy zrovna ve stádiu probíhající žaloby, která se vztahovala i na Kočnera. Také s ním sdílel informace o tom, jaké kroky podnikají jeho oponenti.
V jiném případu se Sklenka Kočnera otevřeně ptá, jak má rozhodnout v probíhajícím případu: „A jak dál? Žalobě vyhovět, nebo ji zamítnout?!🤔“
[caption id=“attachment_21669” align=“aligncenter” width=“1024”]
Monika Jankovská | Zdroj: Flickr, CC - EU2017EE Estonian Presidency[/caption]
Monika Jankovská, bývalá soudkyně a také státní tajemnice na ministerstvu spravedlnosti, byla obdobně vysoce postavená a provázána s Kočnerem. Během osmi měsíců si spolu vyměnili přes 6 200 zpráv, v nichž řešili platby jak pro ni, tak pro další soudce za jejich „vstřícnost“ při rozhodování nebo diskutovali o probíhajících případech a posílali si emotikony polibků.
„Předpokládám, že rozdělíš Zuzinu (Zuzana Maruniaková – pozn. red.) odměnu i pro Denisu (Denisa Cviková – pozn. red.),“ psal Kočner Jankovské.
„Ne, Deni dostane část mojí. Něco jsem tý pí*e slíbila a musím to dodržet,“ vysvětluje Jankovská.
Vzhledem k tomu, že Jankovská měla vysoký post na ministerstvu spravedlnosti, mohla svůj vliv uplatnit i na soudkyni zodpovědnou za jinou Kočnerovu kauzu, směnky televize Markíza. Jankovská chtěla, aby rozhodla ve prospěch Kočnera. Soudkyně Maruniaková v tomto případu nakonec skutečně ve prospěch Kočnera rozhodla.
Sklenka odstoupil poté, co byla zveřejněna jeho komunikace s Kočnerem. Jankovská byla propuštěna z ministerstva spravedlnosti a později jí byl také pozastaven výkon soudcovské funkce.
Sklenku se nám s žádostí o jeho vyjádření nepodařilo zastihnout. Cviková a Maruniaková rovněž nebyly k zastižení a mluvčí okresního soudu Bratislava uvedl, že vzhledem k okolnostem jsou soudkyně nedostupné. Jankovskou jsme zastihli telefonicky, ale okamžitě zavěsila.
[infobox heading=“Monika Jankovská”]
Bývalá státní tajemnice ministerstva spravedlnosti a soudkyně navzdory zprávám z Threemy odmítá, že by byla s Kočnerem v kontaktu. S podnikatelem obžalovaným z vraždy Jána Kuciaka si přitom tajemnice Jankovská, dosazená vládní stranou SMER-SD, v aplikaci vyměnila přes šest tisíc zpráv. Kočner si údajně přál, aby se z Jankovské stala ministryně spravedlnosti poté, co se po vraždě Kuciaka místo v čele rezortu uvolnilo. Jankovská měla mimo jiné instruovat soudkyni Maruniakovou při rozhodování v kauze uznání směnky vůči Markíze. Po dlouhodobě trvajícím tlaku opozice a prezidentky Čaputové nakonec na funkci tajemnice rezignovala a navlékla si talár u bratislavského krajského soudu. O necelý měsíc později jí však disciplinární senát pozastavil funkci. Proti rozhodnutí se neúspěšně odvolala. Koncem letošního ledna policie provedla domovní prohlídku u ní a její sestry Andrey Haitové, soudkyně Krajského soudu v Bratislavě.[/infobox]
[infobox heading=“Denisa Cviková a Zuzana Maruniaková”]
V komunikaci Kočnera s Jankovskou se rovněž objevuje soudkyně Okresního soudu Bratislava I Denisa Cviková. Do funkce taktéž nastoupila v roce 2013. Cviková měla své kamarádce Maruniakové podle zpráv z Threemy pomáhat při vypracování rozsudku, v němž soud Kočnerovi vyhověl při uznání směnky v hodnotě osmi milionů eur vůči televizi Markíza. Koncem ledna pozastavila Cvikové soudní rada funkci.
Soudkyně Maruniaková působí v bratislavské čtvrti Petržalka. Získala talár v roce 2013 stejně jako její kamarádka Denisa Cviková. Čelí podezření, že na objednávku rozhodla ve prospěch Mariana Kočnera při procesu, jenž se týkal směnek televize Markíza. Instruovat ji měla tajemnice ministerstva spravedlnosti Jankovská. „Ať dělá, co má, nebo skončí ‚na Kuciaka‘,“ instruoval Kočner Jankovskou přes Threemu. Z funkce doposud odvolána nebyla.[/infobox]
[infobox heading=“Vladimír Sklenka”]
S Marianem Kočnerem si měl taktéž psát soudce Okresního soudu Bratislava I Vladimír Sklenka. Podle zvláštní komise Soudní rady měl od obžalovaného podnikatele brát úplatky a vyměnit si s ním přes aplikaci Threema téměř devět tisíc zpráv. Kočnerovi měl mimo jiné vynášet důvěrné informace nejen ze své jurisdikce, ale také z Nejvyššího soudu. Koncem loňského prosince Sklenka na funkci rezignoval.[/infobox]
Vztahy s policií
Kočnerův vliv se neomezoval jen na žalobce a soudce.Zoltán Andruskó, jeden z obžalovaných z vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, u soudu vypověděl, že měl vzhledem k rozsáhlým Kočnerovým konexím strach nahlásit plánovanou vraždu novináře na policii. Andruskó se dost možná snažil svým tvrzením pouze zbavit viny, nicméně obava z Kočnerova vlivu má své opodstatnění.
Jeden z Kočnerových nejvlivnějších přátel je Norbert Bödör, trenér MMA a syn šéfa vlivné soukromé bezpečnostní agentury Bonul. Tato firma zbohatla na veřejných zakázkách, a to díky blízkým vztahům s vládnoucí stranou SMER-SD. O lídrovi SMERu, bývalému premiérovi Robertu Ficovi je známo, že se účastnil večírků Bonulu.
[caption id=“attachment_21681” align=“aligncenter” width=“1024”]
Norbert Bödör na soudě v Pezinku. Foto: Aktuality.sk/Branislav Wáclav[/caption]
Novináři získali tisíce zpráv, které si Kočner s Bödörem vyměnili v roce 2017 a 2018. Psali si několikrát týdně a kromě běžné konverzace se bavili například i o probíhajícím vyšetřování a informacích z policejních databází.
„Prosím, pokud možno, potřeboval bych pavouka. Děkuji,“ požádal Kočner Bödöra, na což Bödör odpověděl: „Jistě.“ Kočner poté ještě dodal: „I pavouky dětí, pokud nějaké mají.“ Informace, kterou Kočner žádal, měla zahrnovat adresy, jména dětí a dalších rodinných příslušníků a poznávací značky aut lidí, které Kočner považoval za své nepřátele.
[caption id=“attachment_21704” align=“aligncenter” width=“1141”]
Komunikace mezi Kočnerem (modrý) a Bödörem (šedý) v aplikaci Threema | Zdroj: OCCRP[/caption]
Data získaná z jednoho z Kočnerových USB disků potvrzují, že vyžádaná osobní data nakonec získal. Data také ukazují, že mezi novináři, které Kočner nechal vyšetřovat, byl i Kuciak.
Bödör měl dobré konexe a byl tak v ideálním postavení, aby Kočnerovi zajistil potřebné informace. O Bödörově rodině je známo, že má blízké vztahy s rodinou Tibora Gašpara, tehdejšího policejního prezidenta. Jsou příbuzní. Policista, který podle policejního počítačového záznamu vyhledával informace o Kuciakovi, navíc vypověděl, že tak činil na Gašparovu žádost.
Při snaze získat jeho vyjádření nás Gašpar odkázal na svůj facebookový profil, kde v době zveřejnění článku nebyly dostupné žádné odpovědi.
Volavka
Kočnerovy metody pro získávání vlivu ale nezahrnovaly jen uplácení. Jedním z nejdůležitějších spojenců byla jeho milenka Alena Zsuzsová. Bývalá tlumočnice ve středních letech získávala pro Kočnerovy potřeby kompromitující informace o vysoce postavených politicích, žalobcích a právnících.Informace, jež jsme objevili na jednom z Kočnerových telefonů, dokazují, že Zsuzsová na Facebooku flirtovala s různými vlivnými osobami, které jí Kočner vybral.
[caption id=“attachment_19595” align=“aligncenter” width=“1320”]
Upravená fotka ruské modelky Alenou Zsuzsovou, zdroj: Instragram[/caption]
Pokud odpověděli, Zsuzsová přesměrovala konverzaci na diskrétnější kanál, například WhatsApp nebo Viber. Její modus operandi spočíval v tom, že poslala svému terči fotografie polonahé modelky, které přiretušovala svůj obličej. Zároveň se snažila vylákat inkriminující fotografie ze svých obětí. Mnozí (jako například místopředseda slovenského parlamentu Martin Glváč nebo prokurátor René Vaněk) jí vyhověli a naposílali jí fotky z dovolené nebo z parlamentu. Někteří dokonce poslali i nahé fotografie. Ty Zsuzsová předala Kočnerovi, a to i s pohrdavými poznámkami.
„Takže máš dalšího ‚bimbase‘ do sbírky :-D :-D :-D. Jsi si jistý, že ho chceš vidět? Upozorňuju tě, že OŠKLIVĚJŠÍHO A NECHUTNĚJŠÍHO JSEM V ŽIVOTĚ NEVIDĚLA. Normálně se mi udělalo zle. :-D :-D :-D.“
[caption id=“attachment_21534” align=“aligncenter” width=“1105”]
Alena Zsuzsová u soudu v Pezinku | Zdroj: Aktuality.sk/Branislav Wáclav[/caption]
Zsuzsová si také telefonáty se svými protějšky nahrávala a posílala je Kočnerovi. Ten se tak dostal k interním informacím o fungování prokuratury. Prokurátor René Vaněk jí v jednom rozhovoru zahrnul tolika informacemi, že se Zsuzsová ani nedostala ke slovu.
Zsuzsová s Kočnerem ve vzájemných konverzacích označovali své oběti za „ovce“ a klasifikovali je podle míry vlivu. Vlivnější cíle vynesly Zsuzsové vyšší odměny.
Kočner vyjednával se Zsuzsovou o cenách jejích služeb: „Potřebuju vědět, kolik budeš chtít za jednu ovci. A můžeme je i kategorizovat:
- Ovce první třídy (Gamboš, Počiatek, ministři, předsedové stran)
- Ovce druhé třídy (poslanci, náměstci apod.)“
Mladý novinář
Aniž to Kočner tušil, kauza Gorila, o které diskutoval se svým poslušným generálním prokurátorem, uvedla do chodu řetězec událostí, jež nakonec vedly k jeho pádu.Když se v roce 2011 dostaly na veřejnost zprávy o skandálu Gorila, soubor s přepisem tajných odposlechů způsobil na slovenském internetu senzaci. Nejoddanějším čtenářem tohoto 69stránkového dokumentu byl ovšem Ján Kuciak, který v té době ještě studoval žurnalistiku v Nitře.
Místo psaní bakalářské práce byl tehdy jen jednadvacetiletý Kuciak touto aférou posedlý. Trávil hodiny čtením a analyzováním materiálu a snažil se potvrzovat své závěry z veřejných zdrojů. Právě během této zkušenosti si uvědomil, jak by ho investigativní žurnalistika bavila.
Kuciakovy vlohy pro tuto práci rychle odhalili jeho kolegové. Na podzim 2015 dostal nabídku, aby se přidal ke vznikajícímu investigativnímu týmu portálu Aktuality.sk.
Mladý investigativní reportér se brzy zaměřil na Kočnera. Na jaře 2017 začal vydávat sérii článků o podnikatelových pochybných obchodech.
Kuciakovy články rozvířily nepříjemné otázky o Kočnerových nevydařených nebo ukončených policejních stíháních a odhalily do očí bijící chyby na straně policejních vyšetřovatelů a žalobců.
Usvědčující byla i skutečnost, že Kuciak se v článcích opíral o veřejné zdroje, jako je například obchodní rejstřík, které jsou volně k dispozici komukoliv. Některé z jím popsaných nestíhaných trestných činů byly spáchány během Trnkova funkčního období jako generálního prokurátora.
V první otevřené konfrontaci s Kočnerem během tiskové konference v červnu 2017 mu Kuciak položil několik technických otázek o jeho firmách. Během odpovědi Kočner ztratil nervy, řekl Kuciakovi, že jeho články jsou fikce, a označil ho za lháře.
Jeho rozčílení se nelze divit. Jen o měsíc později pod sílícím veřejným tlakem, který Kuciakovy články vyvolaly, speciální prokurátor obnovil ztroskotané vyšetřování kauzy Donovaly.
Kočner vyslal varovný signál – mladému novináři v září osobně zatelefonoval, obvinil ho, že pronásleduje jeho rodinu a že své články píše na objednávku. Kuciak obě obvinění v klidu odmítl, ale dočkal se jen dalších výhrůžek.
„Začnu se věnovat speciálně vám, vaší osobě, vaší matce, vašemu otci a vašim sourozencům,“ říká Kočner. „Garantuji vám, že psát přestanete.“
Podle jeho přátel si Kuciak z Kočnerových výhrůžek hlavu nedělal. Bral takové epizody jako součást své práce. Pokračoval v psaní a v následujících dvou měsících o něm publikoval další investigace. Mladý novinář netušil, že Kočner už plánuje jeho vraždu.
Podle policejního vyšetřování požádal svou vždy spolehlivou parťačku Zsuzsovou, aby vraždu zorganizovala.
Dvacátého prvního února 2018 dva nájemní vrazi přijeli do Velké Mače, malé vesnice 60 kilometrů od Bratislavy, kde si Kuciak a jeho snoubenka společně renovovali malý dům. Životy sedmadvacetiletých snoubenců vyhasly třemi výstřely.
Tady ale příběh nekončí ani pro Slovensko, ani pro Kočnera.
[caption id=“attachment_21692” align=“alignright” width=“617”]
Marian Kočner s bývalou manželkou Karolínou Kočnerovou | Zdroj: YouTube[/caption]
Kočnerův pád
Slovensko roku 2018 již nebylo tou divokou zemí jako v devadesátých letech, kdy prezidentův syn mohl být unesen tajnými službami vlastního státu. Již přes deset let bylo plnohodnotným členem Evropské unie a vražda mladého novináře jako msta za jeho práci zkrátka nebyla přípustná.Veřejnost se ozvala během několika dní. V pátek po vraždě byl očekáván jen malý vzpomínkový pochod, místo toho však ulice Bratislavy zaplavilo až 25 000 lidí. Nálada pochodu nebyla jen truchlivá, byla politická.
Jelikož se Kuciak zabýval pronikáním obávané italské mafie ’Ndranghety do vysokých politických kruhů, mnoho protestujících spojovalo jeho smrt s vládní korupcí. Mnozí proto nesli nápisy jako „Fico je v posteli s mafií“ nebo „Vláda chrání organizovaný zločin“. Především ale veřejnost žádala nezávislé vyšetření případu.
Během následujících měsíců začali studenti napříč celou zemí v malých i velkých městech organizovat každotýdenní páteční protestní akce Za slušné Slovensko.
Zprvu zůstával jejich hlavní požadavek na nezávislé vyšetřování nesplněn. Vládní představitelé a Tibor Gašpar, policejní prezident, přicházeli s různými nepochopitelnými teoriemi o možných motivech vraždy. Byla to například tvrzení, že vraždu spáchali narkomani, že byla dílem žárlivosti, nebo dokonce že cílem byla Martina, nikoli Ján.
Jedna událost vyvolala obzvlášť silné rozhořčení. Ráno poté, co byla objevena těla obětí, si novináři televize JOJ všimli, že na místě činu je Róbert Krajmer, zástupce ředitele Národní kriminální agentury (NAKA).
[caption id=“attachment_21707” align=“alignleft” width=“445”]
Kočnerův moták, zdroj: OCCRP[/caption]
Jeho přítomnost byla nejasná, jelikož Krajmerovou zodpovědností v NAKA byla korupce a finanční kriminalita, nikoliv vyšetřování vražd. V návaznosti na otázky ohledně důvodu Krajmerovy přítomnosti policejní prezident Gašpar navíc zcela popřel, že tam Krajmer vůbec přítomen byl. Teprve když mu byla předložena videa, Gašpar připustil, že Krajmer v oblasti byl, nicméně stále popíral, že by navštívil přímo místo činu.
V reakci na tuto situaci zveřejnili novináři TV JOJ další videozáznam, který zřetelně ukazoval Krajmera, jak vstupuje do Kuciakova domu. Po této epizodě začala protestující veřejnost požadovat Gašparovo odstoupení.
Tlak veřejnosti brzy přinesl výsledky.
V březnu 2018 během několika týdnů rezignoval ministr vnitra a také premiér Fico. Následující měsíc složil svou funkci nový ministr vnitra a policejní prezident Gašpar. Dva vyšetřovatelé, kteří podle Kuciakových článků ukončili několik vyšetřování Kočnerových afér, byli rovněž donuceni k odchodu.
Po těchto změnách ve vedení nabralo vyšetřování vraždy spád.
V červnu policie zatkla Mariana Kočnera v kauze směnky. Od té doby je v policejní vazbě.
Podle motáku, který se podařilo Kočnerovi propašovat z vazby a předat Bödörovi, podnikatel stále očekával pomoc z vyšších míst. „Chci vědět od kámoše, proč (Mojmír) Mamojka selhal!!! … R.F. to měl vyřešit!“ napsal a pravděpodobně tím myslel premiéra Roberta Fica. „Chci vědět, proč se na to vysr*l.“
Kočnerova stará taktika už ale zřejmě nezabrala a zůstal tedy v policejní vazbě.
V říjnu 2018 předal policii zásadní množství důkazů Peter Tóth, Kočnerův bývalý konfident.
[caption id=“attachment_21240” align=“aligncenter” width=“1024”]
Peter Tóth Foto: Aktuality.sk/Branislav Wáclav[/caption]
[infobox heading=“Peter Tóth”]
Asi nejzáhadnější postavou kolem Kočnera je Peter Tóth, který se dříve proslavil jako jeden ze slovenských investigativních novinářů. S Kočnerem se jeho cesta protnula poprvé v 90. letech v průběhu kauzy Technopol. Tóth na poměry postkomunistického Slovenska nebývale detailně celou aféru představil tamní veřejnosti.
Navzdory své raketově nastartované popularitě se však rozhodl pro odlišnou kariérní dráhu. V roce 1998 začal pracovat v sekci vnitřního zpravodajství Slovenské informační služby (SIS) a později tuto sekci krátce vedl.
Po odvolání z funkce v roce 2005 se stal Kočnerovým blízkým spolupracovníkem a důvěrníkem. Mezi jeho úkoly, jak uvedl ve výpovědi před soudem v kauze vraždy Jána Kuciaka, patřilo sledování novinářů a shánění kompromitujících materiálů vůči nim. Mezi sledovanými byl i zavražděný novinář.
Tóth uvedl, že se po vraždě Kočnera zeptal, zda podnikatel za tímto skutkem stál. Ačkoliv tehdy Kočner jakoukoliv vinu odmítl, důkazy proti němu se vršily.
Tóth se nakonec rozhodl jednat. V říjnu 2018 odjel na policii s citlivými předměty, které mu Kočner svěřil do úschovy, a to včetně zlatého iPhonu z edice Bentley, dokumentů, cenných papírů, a dokonce i diamantů.
Informace, jež policii poskytl, pomohly odkrýt řadu skutečností uvedených v tomto článku.
Jaký však byl skutečný motiv Tóthovy zrady, jasné není. Když jsme se pokusili získat jeho vyjádření, odmítl komentář poskytnout.[/infobox]
Trvalo jen několik dalších dní, než byli zatčeni údajní spolupachatelé Miroslav Marček, Tomáš Szabó a Zoltán Andruskó a také Kočnerova milenka Alena Zsuzsová.
Andruskó, provozovatel pizzerie, s policií začal spolupracovat jako první. V březnu roku 2019 byl kdysi nedotknutelný podnikatel Marian Kočner konečně obviněn z objednávky vraždy.
Nakonec to byla brutální vražda Jána Kuciaka a následné veřejné pobouření, co slovenskou justici přimělo, aby se rozhýbala. Letos v lednu byl muž, který tento systém po desítky let obcházel, postaven tváří v tvář soudcům v pravděpodobně nejvíce sledovaném procesu v historii země.
