V 90. letech ovládl Evropu srbský organizovaný zločin, který se i díky vládní podpoře a konexím po celém světě stal jedním z globálně nejvýznamnějších. Šéfredaktor srbského média KRIK a regionální editor nadnárodní novinářské sítě Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP) Stevan Dojčinović vysvětluje, jak se balkánští mafiáni dostali k moci, proč je tak těžké předat je spravedlnosti a z čeho pramení jejich láska k Praze.
Jak je balkánský organizovaný zločin propojený s Českem a Slovenskem?
Obě země jsou pro balkánské gangy velmi důležité, Česká republika o něco více než Slovensko. Je to tak už po několik desetiletí, řekl bych, že od pádu komunismu. Jedním z důvodů, proč začala balkánská mafie na tomto území působit, je prodej drog, což ovšem dělají i například v Německu.
Česko je ale současně důležité i svou polohou, snadno se z něj dostanete do ostatních evropských zemí – pro balkánské gangy je v tomto směru zvláště důležité Rakousko a Německo. Zároveň mají zločinci pocit, že do Česka nějak zapadnou, jsou tam nenápadnější než ve zmíněných německy mluvících zemích. Existují i případy, kdy se v Česku ukrývali – například v Praze byl nedávno dopaden Slobodan Kašćelan, druhý nejdůležitější muž Kašćelanského klanu. V 90. letech bylo také jednoduché získat v Česku nejrůznější povolení – třeba založit společnost, obdržet povolení k pobytu. Bylo to snazší než v jiných zemích. Proto se členové zločineckých gangů do země stěhovali, žili tam, zakládali firmy, používali falešné identity. O balkánském organizovaném zločinu jsem toho napsal hodně a přibližně v polovině případů tam bylo nějaké propojení s Českem.
I poslední text z média KRIK měl nějaké napojení na Česko.
Ano, asi před týdnem jsme publikovali článek o jednom z vysoce postavených spolupracovníků srbského narkobarona Darka Šariće. Dostali jsme tip, že to byl on, jehož tělo našli policisté před deseti lety v Paraguayi. Porovnali jsme tedy fotografie, s velkou pravděpodobností se skutečně jednalo o toho samého člověka. Když jsme příběh zkoumali, také jsme narazili na českou stopu. V České republice provozoval nejen byznys s drogami, měl tam i své firmy.
Kvůli tomu jsme vlastně začali spolupracovat, posílal jsi mi jména a já je prověřovala.
Říkal jsem si, že v tom, jak je Česko přitahuje, je nějaký vzorec. Proto jsem se podíval na všechny podobné české stopy od roku 2013, ať už to byly české společnosti, cesty do Česka a tak dále. Pak jsem ti je začal posílat, abys je ověřovala, a tímto způsobem jsme postupně dali dohromady docela dlouhý seznam jmen a společností. Takto vyšlo najevo, jak je Česká republika pro balkánské zločince důležitá, což platí pořád. Neexistuje zločinecká skupina z Balkánu, která nemá vazby na Česko.
Na čem pracujete teď? Je tam také česká stopa?
Ano, pracujeme na případu vraždy v Černé Hoře, jedná se o nějaké vyřizování účtů mezi gangy. Získali jsme přístup ke zprávám, které si zločinci posílali. Plánovali mimo jiné vraždu jednoho gangstera, ty zprávy jsou obecně velmi zajímavé. V jedné z nich byla fotografie čokolády, na obrázku je nějaká historická budova a nápis Praha.
Šlo o Prašnou bránu.
Z toho jsme usoudili, že jeden z těch dopisovatelů je zrovna v Praze. Možná bychom měli vyšetřit, odkud ta čokoláda pochází. Nicméně pointa spočívá v tom, že Praha nebo Česká republika se při naší práci vždycky nějakým způsobem objeví. Našli jsme nějaké propojení také s Brnem, které se ale často týká především Albánců.
Proč tolik milují Prahu? Je to kvůli jazyku?
Ne, balkánští kriminálníci jsou v jazycích velmi dobří, naprosto běžně mluví alespoň pěti jazyky a v rámci Evropy se mohu pohybovat prakticky kdekoli. Ano, v Praze prodávají drogy, ovšem není to jediné místo. Jejich kriminální aktivity pokrývají celý kontinent. Myslím, že za oblibou Prahy opravdu stojí logistika, z hlediska dopravy je to prostě výhodné místo. Víme, že například rakouská policie začíná velmi dobře chápat, kde a jak balkánské gangy působí, a to jak ve Vídni, tak i v Německu. A Německo, jak už jsem říkal, je pro ně extrémně důležitý trh. Proto si myslím, že pro tyto gangy je výhodné být sice velmi blízko těchto zemí, ale přece jen z dosahu tamní policie. Další důvod je možná ten, že česká policie je nevyšetřuje tak efektivně jako ty ostatní evropské.
Organizovaný zločin je v Praze v podstatě neviditelný, a město proto působí bezpečným dojmem. Proč se tady gangy nechovají násilně? Nevidíme žádné vraždy, na pražských ulicích neexplodují auta…
Máme na to takové přísloví – nechodíš na záchod tam, kde jíš. Pravděpodobně je to právě proto, že se v Praze schovávají, chtějí být neviditelní. Proč by si to kazili zločiny, které budou přitahovat pozornost? Kdyby ale šlo do tuhého, jsou schopni všeho. Poslední dobou vidíme vraždy, jež mají na svědomí například černohorské mafie, ve Španělsku, Řecku, Německu nebo Nizozemí.
Balkánský organizovaný zločin provozuje jeden z největších obchodů s kokainem na světě. Jak tento byznys vznikl a vyvíjel se?
Když to vezmeme úplně od začátku, musíme se v první řadě zaměřit na Srby a Černohorce – což už teď neplatí, neboť s kokainem obchodují všechny balkánské gangy. Dnes jsou všichni zločinci, kteří s tímto obchodem začínali, buď mrtví, nebo velmi staří. Tito staří bossové budovali síť vazeb a kontaktů už od konce druhé světové války, kdy spousta lidí z Jugoslávie emigrovala do různých zemí Evropy i do Ameriky. Pokud to hodně zjednoduším, byli to většinou nacionalisté, kteří museli utéct před vítěznými komunisty. Takto se do různých částí světa dostaly i velmi radikální nacionalistické skupiny, jež se snažily komunistickému režimu nějak škodit – například plánovaly bombové atentáty na jugoslávské ambasády, nebo se dokonce pokusily unést letadlo. Komunisté se proto rozhodli bránit a vyslali po stopách těchto radikálů osoby, jejichž cílem byla jejich likvidace.
Úkladné vraždy prováděly jugoslávské tajné služby?
Právě že ne, vláda nechtěla, aby do toho byly přímo zapojeny tajné služby. Proto se rozhodla obrátit na zločince, což se stalo zhruba v 60. letech. Je ale důležité si uvědomit, že do té doby a také později, tedy až do 80. let, u nás neexistoval žádný organizovaný zločin. Do zahraničí tak odjížděli zločinci, třeba zloději, aby vládu zbavili nacionalistů, za což jim byla přislíbená ochrana. Jenže tito zabijáci tam páchali velmi brutální surové vraždy, čímž na sebe strhávali nechtěnou pozornost médií i veřejnosti. Jugoslávské tajné služby se proto rozhodly tyto zabijáky trénovat, vyškolit je k jemnějším způsobům likvidace člověka. Z archivů nelze přesně vyčíst, kdy se to dělo, ale byl to proces mezi 60. a 80. lety. Postupně se najatí zločinci začali učit, jak zabíjet efektivně, nepřitahovat pozornost, jak sledovat své oběti, a jak se naopak vyhnout sledování. Na konci 80. let tak srbští zločinci ovládli části nejdůležitějších evropských měst, například Amsterdam či velká německá nebo švédská města. Byli lépe vycvičení než místní gangy a zároveň za nimi pořád stál stát, měli falešné pasy, mohli bez problémů cestovat.
Když tedy srbská mafie převzala kontrolu nad evropskými městy, vznikl balkánský organizovaný zločin?
Ano, to bylo v 90. letech a funguje to dodnes. Jestli potřebuješ někoho kvalitně zavraždit, pošleš na to srbskou mafii. To platí nejen v Evropě, ale po celém světě. Jsou precizní, dobří střelci, mají dobrou logistiku, dají si s vraždou zkrátka práci a nedělají chyby. Dokonce existují zločinecké skupiny, které se specializují jen na úkladné vraždy – například mají své odstřelovače.
Jsou srbské tajné služby dodnes propojeny s organizovaným zločinem?
Samozřejmě. To propojení nikdy nezaniklo. Nedávno jsme například řešili případ, kdy se našlo velké pole marihuany, které chránili policisté a tajné služby. Jak fyzicky, tak i z pozice svých profesí. Na obchod s marihuanou dohlíželi například tím, že během své pracovní doby sledovali činnost nezasvěcených kolegů, aby mohli zločince včas varovat. Někteří už jsou za to odsouzení, ale jedná se o nízko postavené policisty, dokonce v tom jeli i vojáci, pravděpodobně jim to někdo nařídil. Kauza se otevřela v roce 2020, což ukazuje, že srbská vláda a organizovaný zločin jsou partneři. V tomto svazku není zapotřebí ani nikoho podplácet, spolupracují spolu dlouhodobě. Důkazy o tom máme už z dob komunistického vůdce Tita, tedy že jugoslávská vláda spolupracovala s italskou mafií na pašování cigaret.
Jsou mezi policisty nějací kladní hrdinové?
Obecně je srbská policie velmi zkorumpovaná. Ale právě v případě toho pole s marihuanou se našel jeden poctivý policista, který celou kauzu vyšetřil a vynesl na světlo. V roce 2019 se mu podařilo pozatýkat své kolegy, co se zločinci spolupracovali. Jenže u toho neskončil a vyšetřoval dál, což se nelíbilo tajným službám, a tak se ho rozhodly zničit. Najednou se objevil na obálkách časopisů jako ten špatný, jako mafiánský policajt, je proti němu vedeno vyšetřování a pravděpodobně přijde o práci. Je těžké to sledovat. Navíc mu přidělili advokáta, který je členem parlamentu a má na starosti kontrolu a jmenování soudců. Ten policista je v háji.
Co se týče organizovaného zločinu týče, Srbsko se tedy moc nezměnilo?
Ne, je to pořád stejné. A tím se vracíme k otázce, proč je srbská mafie tak mocná. Stojí za ní stát. Mají za sebou mocný systém a mají konexe po celém světě.
Jakou tedy mají Balkánci roli v globálním obchodu s kokainem?
Abychom mohli mluvit o pašeráckých stezkách, musíme se vrátit k obchodu s cigaretami, který probíhal už za Jugoslávie. Jak jsem říkal, Titova vláda se tenkrát dohodla s italskou mafií, a to následujícím způsobem. Cigarety se nejprve vyvezou z jedné země, pak se do ní zase vrátí, ale už na černo, tedy bez placení daní. To se děje dodnes, dokonce se na pašování podílejí velké firmy, které najímají lidi, aby jim cigarety převáželi a ony tak na evropském trhu nemusely platit daně. Proč je tehdejší ilegální obchod s cigaretami ale důležitý? Jedná se o první případ, kdy vláda spolupracovala s mafií, jen to tenkrát byli Italové, protože na Balkáně ještě mafie neexistovaly.
Takže balkánský organizovaný zločin začínal s cigaretami?
Ano, to byl ten největší byznys. Pak se ti samí aktéři přesunuli k obchodu s kokainem. Používali dokonce stejné trasy. Kokain se stal výhodnějším zbožím, poněvadž zločinci pochopili, že tak mohou vydělat mnohem více peněz. A tady přichází na scénu Grupo America, kauza, kterou jsme vyšetřovali společně, o mocném balkánském zločineckém gangu, jenž patřil k nejdůležitějším obchodníkům s kokainem na světě. Z Grupo America například vzešel Darko Šarić, srbský narkoboss. Grupo America začínala s pašováním postupně, v 90. letech to byly malé dodávky, jež se postupně navyšovaly do obrovských rozměrů. Dnes jsou to desítky tun ročně.
