Investigace

Helmut Gaensel, hlavní organizátor pátrání po štěchovickém pokladu, se nedávno přiznal, že si existenci tajně ukrytých cenností vymyslel. Není to přitom poprvé, co se zapletl do pofidérního jednání na hraně zákona. Jeho jméno se již v minulosti objevilo v uniklých dokumentech Panama Papers, podle kterých podnikal s premiérem neuznaného mikrostátu Sealand.

Část pokladů třetí říše, jež se měla v závěru druhé světové války přepravovat z Berlína do Argentiny, údajně čítala více než 500 beden s cennostmi, jejichž součástí měla být i pověstná jantarová komnata, věnovaná pruským králem ruskému carovi Petru Velikému. Místo Argentiny měly ale tyto bedny skončit v městysu Štěchovice západně od Prahy. Vznikla tak legenda o pokladu, kterému se začalo příznačně říkat štěchovický.

Jedním z hlavních aktérů honu za pohřbeným bohatstvím byl i Helmut Gaensel, československý občan sudetského původu. Pátrání, které mu zabralo notnou část jeho života (okolo Štěchovic pobíhal s rýčem už v 60. letech minulého století), dokumentoval na svých internetových stránkách, kde zároveň dlouho tvrdil, že odhalení pokladu je na spadnutí. Mimo to si však našel čas i na jiné aktivity: v roce 2004 například kandidoval do Evropského parlamentu za stranu Občanská federální demokracie, založenou finančním podvodníkem Viktorem Koženým, na kterého je už dlouhá léta vydán mezinárodní zatykač. 

Seznam Zprávy zveřejnily v listopadu 2022 videoreportáž, kde se Gaensel přiznal k tomu, že si celou povídačku o štěchovickém pokladu vymyslel a hledání jen předstíral. Server Süddeutsche Zeitung pak přinesl zprávu, že ten samý Helmut Gaensel v minulosti podnikal s Alexandrem Gottfriedem Achenbachem, premiérem neuznaného knížectví Sealand.

[infobox heading=“Co jsou to Panama Papers?"]Panama Papers je označení pro únik 11,5 milionu tajných dokumentů z panamské společnosti Mossack Fonseca. Tato firma po desítky let napomáhala politikům, podnikatelům a různým celebritám anonymizovat vlastnictví jejich firem a společnostem využívat díry v zákonech a neplatit daně. Což třeba drogovým kartelům legalizovalo výnosy z prodeje narkotik a diktátorům pomáhalo sponzorovat občanské války. V dokumentech jsou detailní informace o více než 214 000 offshorových firmách a jejich vlastnické struktuře. Přes čtvrt milionu těchto dokumentů se týká i českých partnerů Mossack Fonseca.[/infobox]

Mikrostát na umělé plošině

Tímto způsobem se stal občanem Sealandu i bývalý německý obchodník s diamanty Alexander Gottfried Achenbach, který to později dotáhl až na premiéra betonové mořské plošiny, kde žije něco přes dvacet lidí. To mu však nestačilo, a v roce 1978 se proto pokusil o ozbrojený převrat. Spolu s holandskými parťáky využili absence prince Roy, jenž se svou ženou odcestoval z knížectví na pár dní do Salzburgu.

Jako správný monarcha věrný svému lénu princ Roy nicméně mořskou plošinu srdnatě dobyl zpět a pučistu Achenbacha uvrhl do žaláře coby válečného zajatce. Do záležitostí knížectví poté musela zasáhnout německá ambasáda v Londýně, která zdůraznila, že Achenbach má stále platné německé občanství. Vzbouřenec byl nakonec propuštěn, načež se uchýlil do Belgie, kde založil exilovou vládu knížectví Sealand. Lze si představit, že zasedala v telefonní budce.

Ze Sealandu přes Panamu do Česka

Achenbach se však nikdy svého sealandského občanství nevzdal, a dokonce po tomto státě pojmenoval svou skořápkovou společnost Sealand Trade Development Authority Limited. Ta vznikla na počátku 90. let na Bahamách prostřednictvím advokátní kanceláře Mossack Fonseca, a to na základě dokumentů muže s diplomatickým pasem, vystaveným knížectvím Sealand, kde měl pobývat na adrese Knížectví Sealand, Západ 4. Dokonce i známky na dopise pocházely ze Sealandu.

V Mossack Fonseca ani na bahamském úřadě nikoho nezajímalo, že toto knížectví nikdy nebylo uznáno žádným státem, že neexistuje na žádné mapě a je vlastně jen rezavou plošinou na dvou betonových pilířích. Achenbach ve firmě Sealand Trade Development Authority ovšem nepůsobil sám, jeho podnikatelským společníkem byl již zmíněný Helmut Gaensel.

Oba založili bankovní účet ve Slovinsku, kam převedli přibližně 12 milionů německých marek, což dnes odpovídá více než 196 milionům korun. Slovinská banka však pojala podezření z praní špinavých peněz a reportovala to příslušným úřadům, které na čas finance zkonfiskovaly. 

Podezření se však nikdy nedokázalo, a tak byly peníze v roce 2005 vráceny. Achenbach se ale příznivé zprávy o uvolnění zablokovaných financí nedožil, a všechny peníze proto připadly Helmutu Gaenselovi. Což hledač pokladů potvrdil. Podle jeho vlastních slov ale z původní několikamilionové částky zase tolik nezbylo. Hodně peněz prý musel zaplatit svým právníkům. Pokud se proto v médiích objeví zpráva, že vyšly najevo nové důvěryhodné informace o existenci štěchovického pokladu, lze předpokládat, kdo je jejich zdrojem. 

Autorka textu: Kamila Plzáková Autor úvodní fotografie: ČTK / Zavoral Libor