Investigace

Evropská unie spustila nové kolo dotací na zelenou energii. Do roku 2030 chce takto dosáhnout snížení produkce emisí o více než polovinu. Částka, kterou EU na podporu obnovitelných zdrojů uvolňuje, navíc každým rokem roste, v roce 2018 to bylo rekordních 1,8 bilionu korun. Z minulých let ale přetrvává jeden zásadní problém: jak zabránit tomu, aby se na tyto dotace nepřisál organizovaný zločin, ať už solární baroni, nebo italská mafie?

Evropské dotace na projekty založené na obnovitelných energetických zdrojích získaly za posledních deset let nálepku nedůvěryhodnosti. Stalo se to z několika důvodů. Jedním z  nejdůležitějších byly garantované výkupní ceny elektřiny, které neodpovídaly nákladům na výrobu – což přitáhlo pozornost organizovaného zločinu. A to nejen bílých límečků schopných nezákonností, ale i tradičního organizovaného zločinu, jako jsou italské nebo balkánské mafie. Ty kromě dotací v Itálii v tomto směru expandovaly i do zbytku Evropy, například do Španělska, Česka nebo na Slovensko.

Situace se překvapivě nezměnila ani v posledních letech, kdy se jednotlivé vlády evropských zemí snažily reflektovat snížení pořizovacích nákladů na solární panely a vůbec provoz elektráren, a proto výkupní cenu zelené energie redukovaly. V mnoha případech už ale bylo pozdě, neboť mafie dávno pochopila nesporné výhody tohoto byznysu, což dokládá památná věta Vincenza Funariho, šéfa jednoho z klanů sicilské Cosa nostry, kterou zaznamenaly italské policejní odposlechy:

„Pro lásku k našim dětem, zelená energie je důležitá… je to podnikání, na kterém můžeme přežít.“ 

Mafie diverzifikuje příjmy

Podle zprávy Europolu byla zelená energie lákadlem pro italské mafie už v roce 2009, přitahovaly je zejména granty na budování a provoz elektráren.

„Italské zločinecké syndikáty jsou jedinými podnikatelskými subjekty v Evropské unii, které mají příliš mnoho peněz a příliš málo příležitostí je investovat,“ vysvětluje italský státní zástupce důvod, proč je pro mafie výhodné infiltrovat legální ekonomiku.

Kromě legalizace výnosů z nelegálního podnikání navíc díky provozu zelených elektráren dosáhnou i na štědré granty podporující energii z obnovitelných zdrojů nebo na s nimi spojené daňové zvýhodnění.  

Italským mafiím se tak podařilo hned několik věcí najednou: diverzifikovat příjmy, prát špinavé peníze, utužovat vztahy s regionálními politiky, vydělávat na likvidaci odpadu ze solárních panelů a ještě si budovat pověst někoho, kdo smýšlí ekologicky.

Zpráva Europolu z roku 2013 o nebezpečích, jež představuje italský organizovaný zločin, vysvětluje, proč jsou tamější zločinci tak úspěšní. Základy, na nichž je vystavěná moc italských mafií, spočívají v nedůsledných státních kontrolách a zneužívání území i komunit, které na něm žijí. Pro porozumění toho, jak mafie fungují, je nutné si uvědomit, jak důležitou roli pro tyto zločinecké organizace hrají hodnoty jako rodina, moc, respekt a teritorium. Mafie jsou schopné zmanipulovat volby a do významných administrativních pozic dosadit své muže, a to i v místech notně vzdálených od oblastí, jež spadají pod jejich kontrolu. 

Podle akademické studie, která vyšla v časopise Trendy o organizovaném zločinu (dostupná také v Neprůstřelné sekci webu), se při výstavbě „zelené elektrárny“, tedy jakékoli solární, větrné nebo malé vodní, zvýší místní kriminalita o šest procent. Na papíře to sice vypadá jako zanedbatelné číslo, v reálném světě je ale situace o poznání dramatičtější. „V takových případech selhávají i jinak dobře nastavená opatření,“ uvádí studie.

Tato kriminalita totiž z velké části zakládá a buduje korupční pouta mezi politiky a organizovaným zločinem. V případě energie z obnovitelných zdrojů se jedná o místní politiky, kteří mají pod palcem využití obecních pozemků nebo udělování licencí. Není proto divu, že šampionem v udělování licencí na výstavbu větrných nebo solárních elektráren se stala Itálie, kterou v počtu produkované zelené energie v roce 2011 předběhlo jen Německo, kde ale za investicemi do obnovitelných zdrojů energie stál silný politický tlak i silné instituce.

Jak to ta mafie dělá, že je tak úspěšná

Několik velkých soudních procesů s majiteli zelených elektráren objasnilo know-how organizovaného zločinu. Návod, jak na to, se přitom nijak zvlášť nelišil od ostatních oblastí, v nichž mafie podniká. Lépe řečeno podnikají její obchodní zástupci.

[read_investigace heading="K této kauze naleznete podkladové dokumenty v Neprůstřelné sekci." text="Přidejte se do Klubu neprůstřelných a získejte k nim přístup." donate="Přidat se do klubu" donate_link="https://www.investigace.cz/klub-neprustrelnych-registrace/"]

Tak jako v jakémkoli jiném druhu byznysu i v případu investic do štědře dotované obnovitelné energie stojí na začátku podnikatel v obleku s firmou, která splňuje všechny náležitosti a je správně zapsána v obchodním rejstříku. Tyto firmy pak o poznání méně transparentním způsobem usilují o projekt vybudování větrné, malé vodní nebo solární elektrárny, popřípadě elektrárny na biomasu. 

Jako první krok si vyberou pozemek, kde má elektrárna stát. Pokud má pozemek soukromého majitele, jenž nechce svůj majetek prodat ani dlouhodobě pronajmout, nastoupí veskrze mafiánské praktiky – ať už jde o korupci, nebo zastrašování. 

Mafie následně osloví úředníky, kteří mají na starosti udělování licencí na provoz zelených elektráren. Část těchto úředníků má již většinou vazby na mafii z minulosti nebo přijme úplatek za rychlé vyřízení žádosti. Poté, co členové mafie získají licenci, osloví určitého podnikatele a prodají mu „projekt“. Elektrárna sice ještě nestojí, to nejdůležitější, tedy vyřízené papíry, už ale není potřeba řešit. 

Jak Vadala nerozsvítil Slovensko

Podobný modus operandi použil i Antonino Vadala, italský podnikatel s kontakty na kalábrijskou mafii 'Ndrangheta, jež patří k jedné z nejmocnějších na světě. Podle obžaloby 'Ndrangheta využívala tohoto podnikatele jako převažeče nelegálního zboží. Italská policie údajně zachytila telefonáty mezi Vadalou a jedním z regionálních šéfů 'Ndranghety, který byl později odsouzen. Vadala byl však pro nedostatek důkazů zproštěn obvinění. U italského soudu se ale kvůli spolupráci s mafií ocitl vícekrát, přičemž na výsledek posledního líčení nečekal a přesídlil na Slovensko.  

V roce 2009 začal Vadala plánovat 70milionový energetický projekt u Lučence, města nedaleko Banské Bystrice. Na místě měly vzniknout dvě továrny na výrobu fotovoltaických panelů a velká solární elektrárna. Projekt postupoval hladce, městský úřad v Lučenci nabídl výhodné podmínky pronájmu hektarů pozemků a Úřad pro regulaci síťových odvětví (ÚRSO) přidělil budoucí elektrárně cenné povolení k připojení se do sítě. Kromě zelené energie se plánovalo i vytvoření 300 pracovních míst, jedno ani druhé se však nikdy neuskutečnilo.

Projekty na výstavbu společně s úředními povoleními totiž Vadala spolu se svými obchodními partnery jako balík rozprodali. Podle odhadů si tak mohli přijít v přepočtu na přibližně 300 milionů korun. Zůstalo po nich jen nezaplacené nájemné za pozemky. 

Na slovenském udělování prvních licencí na malé sluneční elektrárny v roce 2009 je zajímavý fakt, že potenciální žadatelé měli na přihlášení do programu reálně pouhé čtyři dny. Do schránky orgánu zodpovědného za udržování bilance nabídky a poptávky elektrické energie, Slovenské elektrizační přenosové soustavy, zkráceně SEPS, tenkrát sice dorazila téměř stovka žádostí, některé ale nebyly ani otevřeny. Na naplnění limitu produkce energie totiž dosáhlo už prvních třicet schválených uchazečů, což budí dojem, že Slováci použili systém „kdo dřív přijde, ten dřív mele“.

Realita byla ovšem jiná, kdo se o výzvě na finanční podporu dozvěděl až v době jejího vyhlášení, nebyl schopen připravit si za čtyři dny patřičné podklady –  jinými slovy, přihlásili se jen ti, kteří o vyhlášení výzvy věděli dopředu. Kdo to „stihnul“ a urychleně postavil elektrárnu, získal i desetiletou záruku na výkupní cenu elektřiny bez ohledu na to, jak se mění požadavky trhu. Mezi úspěšnými žadateli o udělení licencí a lukrativní výkupní ceny elektřiny byly převážně osoby napojené na vládní stranu Smer, včetně Antonina Vadaly a jeho partnerů.     

To, že měl Vadala blízko k vládnoucím politikům, dokládá například fotografie s tehdejším poslancem slovenské Národní rady za stranu Smer, Róbertem Madejem, kde se vysmátí muži drží kolem ramen. Dalším politikem navázaným přes obchodní partnery na italského podnikatele byl Viliam Jasaň, bývalý poslanec Smeru, šéf krizového managementu a bezpečnosti státu na Úřadě vlády a zároveň člen bezpečnostní rady státu, jenž měl díky svému postavení přístup k interním a tajným informacím. Jasaň spoluvlastnil s Vadalovým obchodním partnerem firmu, která byla sledována slovenskými tajnými službami.

O dalším napojení Jasaně na italského podnikatele hovoří i fakt, že mu Vadala podle slovenských médií doporučil jako asistentku svou někdejší obchodní partnerku Máriu Troškovou. S Vadalou se měla podílet na byznysu s fotovoltaikou, mezi lety 2011 až 2012 byla Trošková spolumajitelkou jedné z jeho firem, GIA Management v Michalovcích. Poté, co opustila pozici asistentky poslance Jasaňa, nastoupila na pozici asistentky tehdejšího slovenského premiéra Roberta Fica. Posléze se stala nejvyšší státní rádkyní na Úřadu vlády. Jasaň i Trošková ze svých funkcí odstoupili v roce 2018, kdy vyšly najevo jejich vazby na italskou mafii.

Antonino Vadala chtěl rozjet podnikání i v Česku, kde v roce 2017 koupil zavedenou firmu a přejmenoval ji na Vadala Group CZ. Není ale jasné, čím se společnost měla zabývat, v obchodním rejstříku uvádí pouze obecné informace. Ostatně samotný Vadala toho u nás již moc nestihl. V roce 2018 jej Slovensko vydalo k trestnímu stíhání do jeho vlasti, kde si nyní odpykává trest za obchod s drogami. 

Zelený zátah

Vraťme se do Itálie, kde zejména zahraniční investoři často netuší, co za přednostním vyřízením pronájmu pozemku a udělení licence stálo, a dokonce existují společnosti, které to ani vědět nechtějí. Pro mnohé z nich jde totiž o jediný způsob, jak se do tohoto lukrativního podnikatelského odvětví zapojit.

Své o tom ví například dánská firma Greentech Energy System, jejíž patnáctiprocentní podíl v italském projektu „Pána větru“ Vita Nicastriho byl po dobu šesti let kvůli vyšetřování zmražen a společnost s ním nemohla nijak nakládat.

V roce 2013 udělala italská prokuratura na mafiánské zelené elektrárny zátah a zajistila téměř miliardu a půl eur na bankovních účtech a v realitách, jež byly napojeny na energetické impérium obchodního zástupce mafie a bývalého elektrikáře Vita Nicastriho. Ten byl v roce 2019 odsouzen k devíti letům vězení za práci pro jednoho z nejhledanějších kápů Cosa nostry, a to Mattea Messiny Denara, který je od roku 1993 na útěku před zákonem. Policie během vyšetřování narazila i na spojení s vlivnými politiky – senátory ze strany Liga nebo bývalého poslance z Forza Italia.

Policejní odposlechy v kauze Pána větru navíc ukázaly, že večírky pro politiky byly běžnou položkou rozpočtu. V jednom z odposlechů to vysvětluje Nicastri těmito slovy: „Podstata té krásy, že tady žijeme, že cítíme tuto zemi, je to, že se musíme nějak chovat, že chápeme potřeby místního starosty nebo radních… utratíš 5 000 eur (125 000 korun) za večírek, to je nic, ale vytvoříš si tam vztah, vybuduješ ho.“ 

Nicastri se později rozhodl spolupracovat s policií a vypověděl o úplatcích v hodnotě přes 12 milionů korun, které rozdal mezi regionální politiky. V porovnání s předpokládaným výnosem okolo 300 milionů korun z prodeje projektů na větrné elektrárny to ale byly drobné. Jeho trest byl následně snížen na čtyři roky.

Po těchto skandálech byla italská vláda přinucena dotace na obnovitelné zdroje omezit, čímž chtěla současně přivodit pokles cen elektřiny. Domácnostem totiž přicházely přehnaně vysoké faktury za elektřinu. Jen za obnovitelné zdroje – tedy nádavkem k účtům za energie –  ročně platily v přepočtu až 2 000 korun. Podle statistik mají Italové jednu z nejdražších elektřin v Evropské unii. Pro srovnání, v Česku vyjdou obnovitelné zdroje průměrnou domácnost na zhruba 990 korun, na Slovensku je to kolem 1 700 korun za rok.     

Itálie ale navzdory temnému stínu mafie nadále zůstává přitažlivá. Podle odhadu „Foundation for Sustainable Development“ by měl sektor obnovitelných zdrojů této zemi přinést do roku 2025 investice ve výši v přepočtu zhruba půl bilionu korun. 

Proč s tím EU nedokáže nic udělat?

Evropské dotace na obnovitelné zdroje z mnoha důvodů ke korupci a podvodům doslova vybízejí. Zatímco v Česku se ještě na Silvestra 2009 připojovaly nedostavěné solární elektrárny, aby majitelé dostali garantované štědré výkupní ceny, na Slovensku bylo zase vhodné vědět, kdy se budou na stavbu solárních elektráren udělovat licence, protože jediné kritérium představovalo pořadí uchazečů – kdo první přišel, první dostal. 

Dotace jsou navíc poskytovány bez nutnosti poskytnutí protislužby. Odpadá tak přirozený kontrolní mechanismus známý z běžného obchodního vztahu. Peníze jsou sice přerozdělovány místními úřady, ale jejich původ je společný rozpočet EU, tedy pro mnoho lidí něco naprosto abstraktního. Kontrolní systémy jsou nadto založeny spíše na represivním přístupu než na preventivních opatřeních. Odhalení zneužití dotací tak často přichází až v okamžiku, kdy už je příliš pozdě. 

Zůstává proto otázkou, jestli se EU dokázala z minulých chyb poučit, a nebo zda právě odstartovala novou zlatou éru podpory organizovaného zločinu.

Tento text vznikl díky finanční podpoře Journalismfund.eu.

 [/read_investigace]