Investigace

Kauza Ludvíka Berouska před dvěma lety šokovala svět. Celníci spolu s inspektory životního prostředí zjistili a zdokumentovali skupinu lidí, kteří chovali, prodávali, zabíjeli a vařili zdravé tygry na výrobu tradiční čínské medicíny. Až na pár zasvěcených nikdo netušil, že v Česku existují tygří jatka. Všichni aktéři kauzy Berousek byli odsouzeni, rozsudek ale není pravomocný. Fotografie mrtvého tygra a opodál stojícího hrnce s vařícími se kostmi sice otřásly veřejností, nelegální obchod s tygry ale nezastavily.

Přestože kauza Berousek je asi nejlépe zdokumentovaným případem nelegálního obchodu s tygry v Evropě, rozhodně není jediným, kde se snoubí ochota prodat tyto šelmy komukoliv a bez zbytečných otázek. Podobné případy soukromých chovatelů ohrožených druhů, jejichž zvířata se záhadně ztrácejí, se odehrávají po celé Evropě.

https://www.youtube.com/watch?v=3Z2Z1P-IZ7g

Vzhledem k tomu, že tygr je jedním z nejvíce ohrožených živočišných druhů, vztahují se na něj speciální pravidla, a to včetně chovu a množení v zajetí. Podle statistik organizace World Wildlife Fund (WWF) zbývá posledních 3900 exemplářů tygra žijících ve volné přírodě. Proto byli celníci, inspektoři životního prostředí i odborná veřejnost šokováni, jak chladnokrevně celý obchod s tygry v kauze Berousek probíhal. Policie rovněž prověřovala, zda nejde o mezinárodní organizovaný zločin, neboť tygří kosti jsou jedním ze základů tradiční čínské medicíny a údajně léčí bolesti kloubů. U soudu se tato varianta později prokázala.  

Investigace.cz/OCCRP spolu s ICJK, Fundacja Reporterów a organizací Four Paws zjišťovala, jak moc je nelegální obchod s tygry rozšířený, jak fungují tygří množírny a proč v celém byznysu hraje Česko tak důležitou roli? Nahrávky skrytou kamerou, které jsme obdrželi a analyzovali, poukazují na to, že obchodníci s tygry jsou po kauze Berousek sice opatrnější, nicméně komerční tygří množírny fungují dál a nejsou jen výhradou Česka.

[infobox heading=“Ochrana tygrů”]

Podle Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) spadá tygr do kategorie 1, tedy mezi 630 druhů živočichů a 300 druhů rostlin, které jsou bezprostředně ohrožené vyhubením. Mezinárodní obchod s těmito druhy je striktně zakázán a povolení k němu se udělují jen výjimečně. Týkají se zoologických zahrad nebo vědeckého výzkumu. V kategorii 1 tak lze nalézt všechny lidoopy (gorila, orangutan, šimpanz), lemury, pandy, ale i řadu druhů kočkovitých šelem (gepard, levhart, tygr aj.).

Zdroj: ČIŽP

[/infobox]

Slovensko: Tygr na Petržalke

[caption id="attachment_23604" align="alignright" width="341"] Zuzana Plačková s tygrem, zdroj: Instagram[/caption]

Před pár týdny zveřejnila slovenská influencerka „Queen Plačková“ fotografii, jak na vodítku venčí tygra uprostřed bratislavského sídliště Petržalka. Další fotografie, kde Plačková krmí mláďata tygrů, mají hashtag #rancpriziline. Po následné kritice Zuzana Plačková vysvětlovala, že pouze pomáhá kamarádce sehnat peníze na chov tygrů v Ranči pri Žilině. Fotku následně smazala, ostatní snímky, kde z lahve krmí tygří mláďata, ale na profilu zůstaly.

Samotný Ranč pri Žilině se do hledáčku ochránců přírody dostal už před zveřejněním této fotografie. Ochránci mají za to, že Ranč může fungovat jako nelegální množírna tygrů. Jeho majitel Jozef Bajánek navíc tygry prodává na online bazarech, například na Bazoš.sk.

Z komentářů na internetových fórech, které tam sdílejí návštěvníci Ranče pri Žilině, je běžné, že majitelé vodí mláďata tygrů po ranči na vodítku, nechávají je návštěvníky hladit a hrát si s nimi. V jednom komentáři návštěvnice dokonce popisuje, jak když se ale mládě ohmatávání bránilo, bylo přetažené bičíkem. Kontroly ze slovenského ministerstva životního prostředí ovšem žádné pochybení neodhalily. 

Loni jeden z návštěvníků navíc natočil incident, jak jedna žena strká ruku za mříže, aby si pohladila tygra, který však ženu bez milosti pokousal. Incident vyšetřuje policie.

Když majitele soukromé ZOO Ranč pri Žilině Jozefa Bajánka osobně kontaktoval potenciální zájemce o koupi tygrů z Číny, možný obchod jej intenzivně zajímal.  Případným klientům ukázal několik starších lvů a tygrů a také šest tygřích mláďat. Čtyři z nich nabídl na prodej za 5.000 eur (asi 125 000 korun) za kus, na samice nabídl slevu s tvrzením, že se jich potřebuje zbavit a uvolnit klece pro chov dalších mláďat. 

[caption id=“attachment_23607” align=“alignleft” width=“456”] Ranč pri Žiline, zdroj: ICJK[/caption]

„Situace na Slovensku je obtížná, kvůli aktivistům a ochráncům přírody. Proto nedokážu tygry prodávat tak rychle, jak bych chtěl. Chci jich prodat co nejvíce, abych mohl pokračovat v množení. Zaměřuji se hlavně na reprodukci, to je moje specialita, mám své metody a know-how. Řeknu vám, co to je, když vám prodám tygry. Moji přátelé však také prodávají, takže nemám problém sehnat je,“ chlubil se Bajánek zájemcům s tím, že budou jeho prvními obchodními partnery z Číny a dodal, že dokáže zajistit i 100 tygrů ročně. Poté, co mu řekli, že  někteří tygři možná skončí v medicínském výzkumu nebo na farmách, nezajímalo ho to. Zdůraznil jen, že mu záleží na tom, aby obchod proběhl v souladu se slovenskými zákony.

„Znám situaci v Číně, vím, že tygři se používají pro lékařské účely. Nemám s tím problém. Pokud tygra prodám, nezajímá mě, co se s ním stane. Hledám klienty z Číny, protože zde v Evropě již nemůžete dobře prodávat. Jsou tady velmi přísné zákony, CITES apod. Všechno na této straně musí být legální.“

V době setkání se zákazníky z Číny neměl k dispozici žádné části tygřích těl, tvrdil ale, že v případě zájmu je prý dokáže zajistit. Dodávky částí těl tygrů by byly v rozporu se slovenskými zákony, které vyžadují nahlášení každého úmrtí velké kočky i kompletní likvidaci mršiny v příslušné registrované kafilerii poblíž Žiliny.

Tygři “made in Turá”

[caption id="attachment_23614" align="alignright" width="491"] Farma Turá, zdroj: ICJK[/caption]

Další soukromá chovná stanice v hledáčku ochránců přírody je Farma Turá. Leží na dohled jaderné elektrárny v Mochovcích, u řeky Hron, nedaleko města Levice. Turá s 204 obyvateli je pravděpodobně obcí s největším počtem schválených chovů kočkovitých šelem na obyvatele na Slovensku. Existují tady totiž dvě úředně evidované chovné stanice. 

Ta první, Farma Turá, registrovaná na Karin Ožvaldovou, se nalézá pár minut za obcí v polích a mělo by tam žít okolo stovky šelem. Majitelé chovnou stanici vedou jako veřejnosti nepřístupnou, na rozdíl od soukromé ZOO Ranč pri Žilině.Tím pádem nejsou návštěvníci vítáni. Podle slovenského týdeníku Plus 7 dní policie farmu před lety řešila  kvůli možnému porušení norem CITES pro chov velkých koček, avšak šetření uzavřela. „Ano, množíme tu tygry,“ potvrzuje jeden ze zaměstnanců stanice. „A mláďata prodáváme do ZOO,“ dodává.

Slovenské zákony od roku 2019 vyžadují, aby chovatelé hlásili Státní ochraně přírody úhyn pěti chráněných druhů velkých koček – leoparda obláčkového, lva, leoparda skvrnitého, tygra a leoparda sněžného. Státní ochranáři vedou seznamy úhynů a měli by dozorovat i jejich odevzdání na likvidaci do státem schválené kafilerie nebo preparátorovi. Takhle ideálně to ale nefunguje.

Investigativní centrum Jána Kuciaka (ICJK) zajímalo, jak časté jsou na Slovensku úhyny pěti chráněných druhů kočkovitých šelem. Tomáš Suchý ze Státní ochrany přírody, u kterého se všechna oznámení sbíhají, nám poskytl statistiky. Podle oficiálních záznamů v roce 2019 uhynulo 19 jedinců a v prvním pololetí 2020 (k 3. 7. 2020) celkem 9. Na počtech je ale zajímavé, že většině farem uhynul jeden nebo dva exempláře, výjimku tvoří pouze  zmiňovaná farma v Turé.

[caption id=“attachment_23620” align=“alignnone” width=“2016”] Farma Turá, zdroj: ICJK[/caption]

V roce 2019 na farmě Ožvaldových zaznamenaly více než dvě třetiny (13) ze všech úhynů na Slovensku – devět lvů, dva leopardi skvrnití a dva tygři, v roce 2020 zde pošli čtyři lvi. Podle manžela provozovatelky Vojtecha Ožvalda šlo ve všech případech o mláďata, pouze jednou uhynul devatenáctiletý lev. „Většinou jde o mláďata, hynou na parvovirózu, protože se vakcinují od dvou měsíců. Máme problém, že je navakcinujeme a to někdy vyvolá chorobu. Loni to byli čtyři lvi. Dále je to problém s masem. Kupuji pro ně kuřata v obchodě. Pro ty menší se kupují stehna a byla v nich potvrzena salmonela. To jsou běžné věci. Loni jsme měli problém v srpnu. Nejprve se odčervovali a pak, když jsme vakcinovali, tam to vyskočilo, mláďata tygra onemocněla. To se těžce zachraňuje,“ odpověděl ICJK na otázky o významném počtu uhynulých kočkovitých šelem na jejich farmě.

Ožvald  v rozhovoru přislíbil, že se poradí s manželkou, zda nám může poskytnout dokumentaci k úhynům, druhý den to však odmítl. Smrt velkých koček prý hlásí státním ochranářům, kteří pověřují kontrolou odborníky ze svých poboček: „Zkontrolují čipy a odebírají vzorky, tkáně ze svalstva,“ dodává Ožvald. Mrtvá těla pak mají putovat do kafilerie. Je-li tomu skutečně tak, ale nikdo další už nekontroluje. Zaměstnanec kafilerie mršiny naloží do auta před zraky majitele a zoologa ze Státní ochrany přírody a tím zákonná kontrola končí. Jediná státem schválená kafilerie na likvidaci kadáverů je v Žilině – Mojšové Lúčce, přes 150 kilometrů jízdy z Turé. Pokud by se tělo velké kočky „ztratilo“ pár metrů od farmy Ožvaldových nebo po cestě, nikdo by to nezjistil. Ochranáři nám potvrdili, že v kafilerii na spalování těl nedohlížejí, prý to po nich nevyžaduje ani zákon. 

Výše zmíněné případy přitom ukazují, že těla kočkovitých šelem jsou významným artiklem na černém trhu.

[caption id=“attachment_23617” align=“aligncenter” width=“4032”] In nomine animalis trust, zdroj: ICJK[/caption]

Jen několik stovek metrů vzdušnou čarou od Farmy Turá, přímo v obci, je i druhá státem registrovaná chovná stanice, kterou provozuje firma In nomine animalis trust. Hospodaří na vlastní půdě i na pozemcích pronajatých od státního Slovenského pozemkového fondu. Vlastní ji schránková firma v offshore na Kypru a jednatelé jsou z Nového Zélandu a ze Srbska. Při návštěvě jsme zahlédli jen pár plameňáků a klokana. Zaměstnanec nám lámanou slovenštinou oznámil, že přijde někdo, kdo se s námi bude bavit. Během několika minut se dostavil muž s balkánským přízvukem a tvrdil nám, že velké šelmy u nich nechovají, nemají na to prostor. Fungují prý jenom jako karanténní stanice pro zvířata, která se na Slovensko dovážejí nebo ze země exportují.

Podle Ožvalda ze sousední farmy se firma In nomine animalis trust zaměřuje především na obchodování a vývoz exotických zvířat do zahraničí. Obě stanice spolupracují, což přiznává i Ožvald: „Prodali jsme jim lvy, ale jsou pořád tady. Požádali o vývoz, ale jsou zastavené lety, myslím, že kvůli koroně.“ Po další otázce, zda šlo o jediný společný obchod, dodává: „Jen tyto lvy a jednoho tygra do Indonésie. Oni ale neřeknou, kam přesně zvířata budou putovat. To jsou jejich obchody, já se do toho nemíchám.“

Tygr v kufru

Skutečnost, že Česko by mohlo být centrem nelegálního obchodu s tygry, začali celníci spolu s inspektory životního prostředí CITES prověřovat už v roce 2013. Tehdy se razantně zvýšil počet zachycených produktů tradiční čínské medicíny v zavazadlech Vietnamců letících z Prahy do Vietnamu. To byl podle vyjádření inspektorů CITES předstupeň úspěšné policejní operace „Tygří oko“.

[caption id=“attachment_23610” align=“aligncenter” width=“605”] Části tygra na rentgenu kufru cestujícího do Vietnamu. Zdroj: Celní správa ČR[/caption]

Zároveň sekce CITES na ministerstvu životního prostředí zjistila znepokojivý fakt, že v evidenci, kterou si musí vést každý chovatel tygrů a dalších velkých koček, je spousta chyb a zavádějících informací. 

„Tygr, který byl podle vývozního povolení exportován v roce 2007 do Pákistánu, byl podle chovatele o dva roky později vyvezen do Rumunska: tentýž jedinec pak byl podle registračního listu v roce 2015 odhlášen z chovu v ČR jako uhynulý,“ uvádí časopis Ochrana přírody, jenž se situací v soukromém chovu tygrů zabýval.

Šokující byla i údajně vysoká úmrtnost pětiletých tygrů u soukromých chovatelů.  Průměrná doba života tygra je přitom dvacet let. Naopak v pěti letech tygři za normálních okolností teprve přestávají růst a mění se jim charakter. Přesněji řečeno stávají se hůře ovladatelní.

„Počet mrtvých tygrů tohoto věku ve vztahu k narůstajícímu počtu zabavených produktů pocházejících z tygra vede k domněnce, že někteří soukromí chovatelé mohou být součástí nelegálního obchodu s produkty pocházejícími z tygrů, který je podle všeho organizován lidmi z vietnamské komunity žijící v Česku,“ stojí ve zprávě CITES z roku 2019.

Pytlačení mrtvol

Jedním ze zdrojů těchto zvířat nutných k výrobě tradiční čínské medicíny jsou soukromé tygří množírny. Šelmy v nich velmi často žijí v nevyhovujících podmínkách v betonových kotcích a ve vlastních výkalech. Přestože jsou pravidla pro jejich chov striktně definována, nahrávky poukazují na to, že majitelé množíren tato pravidla umějí obcházet. Vyplatí se jim to. Jde o lukrativní byznys a zájemců o zboží není nedostatek. 

Výzkum britské organizace Environmental Investigation Agency (EIA) poukazuje na to, že mezi lety 2010–2018 téměř čtyřicet procent živých, zmražených nebo vycpaných tygrů zabavených celníky po celém světě pocházelo ze soukromých chovů. Zároveň se nijak nesnížilo číslo tygrů nelegálně ulovených ve volné přírodě.   

Tygří kosti, z nichž dělala vývar organizovaná skupina okolo Ludvíka Berouska, jsou podle tradiční čínské medicíny „vynikající nejen na léčbu bolesti kloubů, ale i na pokousání krysou, léčbu lenosti nebo jako prevence před posednutím démony“. Nákupu uhynulých tygrů se říká post mortem pytlačení.

[infobox heading=“Tradiční čínská medicína”] Tradiční čínská medicína (TČM) je byznys v hodnotě přes bilion a půl korun (60 miliard dolarů) s každoročním nárůstem obratu o deset procent.  Minulý rok zařadila Světová zdravotnická organizace (WHO) tradiční čínskou medicínu do svého vlivného kompendia ICD, které klasifikuje nemoci a navrhuje jejich možnou léčbu. Jenže TČM vyvolává rozporuplné reakce. Spousta vědců se odvolává na to, že neexistuje dostatek důkazů, že by tato léčba fungovala. A přestože léčiva vyrobená pro TČM představují jen nepatrný zlomek přípravků, které TČM celosvětově používá, mezinárodní specialisté na ochranu zvířat se shodují na tom, že pytlačení ohrožených druhů na výrobu TČM je jedním z hlavních prvků, který  celý byznys s TČM pohání a stojí i za skutečností, že některé druhy zvířat jsou kvůli TČM na hranici vyhynutí. Rozruch vyvolala i studie o tom, že za současnou pandemií COVID19 může stát mutace viru z netopýrů a luskounů. Luskouní šupiny jsou přitom jednou ze zásadních ingrediencí TČM. [/infobox]

Pavla Říhová z českého CITES potvrzuje, že obchodovat s těly mrtvých tygrů je nelegální, nicméně obchod nadále probíhá. 

„Je jasně dáno, co se má stát s mrtvým tygrem. Podle veterinárního zákona musíte jeho ostatky odvézt do kafilerie,“ vysvětluje. „Jenže kafilerie jsou soukromé subjekty, které se nemusí nikomu zodpovídat. Takže když někdo doveze černý igelitový pytel s 300 kilogramy hnijícího masa, nikdo nekontroluje, jestli je to opravdu tygr, nebo něco jiného. Oni jen vystaví potvrzení na kusu papíru, že jste dovezli tygra. A i kdyby na místní radnici měli pocit, že se tamní chovatel nechová podle pravidel, nikdo se nehrne do toho, aby jel do kafilerie hledat ten jeden pytel hnijícího masa, a zkontroloval, co je uvnitř,“ dodává Říhová.

Legální? Nelegální? V Polsku žádnej problém!

Podobný skandál jakým byla kauza Berousek, otřásl i sousedním Polskem. Momentálně tam probíhá velký soudní proces s Maciejem Maciejkowskim, majitelem soukromé ZOO a údajného cirkusu Okapi. Svého času byl Okapi zároveň největší chovnou stanicí ohrožených zvířat v Polsku, která chtěla mít status cirkusu právě proto, aby s chráněnými živočichy mohli nakládat podle svých představ. V době, kdy se v Okapi staral o vzácná zvířata Maciejkowski, se dvě třetiny z nich záhadným způsobem ztratily. 

Maciejewski přesto nadále tvrdí, že se ničím neprovinil. Popírá, že by se zvířaty obchodoval a dodává, že experti nadhodnotili počet zvířat, které choval. Nicméně jeden ze zaměstnanců Okapi potvrdil obavy vyšetřovatelů. „Maciejewski kšeftoval se spoustou zvířat. Občas šéf dovezl nějaká zvířata z Německa, která po čase zmizela. Netuším, co se s nimi dělo,“ vypověděl bývalý zaměstnanec u soudu. Zvířata ovšem polský podnikatel nepřivážel pouze z Německa. Svoji první várku tygrů a ostatních velkých koček získal Maciejkowski z Česka a Slovenska, mimo jiné právě od Ludvíka Berouska.

[caption id=“attachment_23621” align=“aligncenter” width=“1600”] Policejní razie u Berouska, zdroj: Celní správa ČR[/caption]

Po té, co policie Okapi uzavřela a prokurátor zvířata oficiálně zabavil, byli Maciejewského tygři převezeni do dalších ZOO a chovných stanic. Část jich ale skončila v soukromých chovech a ani tam nemusí být v bezpečí. 

Správcem západopolské ZOO je totiž Tomasz N. (jméno bylo vzhledem k polským zákonům o ochraně identity změněno), blízký spolupracovník Maciejewského. 

V roce 2011 chtěl Tomasz N. povýšit svou chovnou stanici na ZOO. Žádost o certifikaci ale  úřady zamítly se slovy, že prohlášení „snažíme se zvířata získávat legálně“, nebudí důvěru. Další problém spočíval v tom, že ZOO by neměla obchodovat se zvířaty, která chová. Negativní postoj institucí ovšem vydržel pouhý rok, posléze Tomasz N. licenci na provozování ZOO získal.

V roce 2015 se Tomasz N. i  se svojí ZOO dostal do dalších problémů. V listopadu 2015 jel údajně nakoupit krmivo pro zvířata do Velké Británie. Když se vracel, na hranicích ho zastavili britští celníci. Během prohlídky auta našli v balících s krmivem půl milionu liber v hotovosti. 

Nebyla to první hotovost, kterou britští celníci u lidí z jeho ZOO objevili. Pouhý týden před incidentem Tomasze N. našli v dodávce směřující do ZOO, kterou navíc řídil bývalý zaměstnanec ZOO, milion liber v hotovosti. Britští vyšetřovatelé zjistili, že posádka v posledních osmi měsících navštívila Velkou Británii minimálně osmkrát.

[caption id=“attachment_23638” align=“aligncenter” width=“1440”] Soudní proces ke kauze Maciejewského tygrům, vypovídá jedna ze svědkyň. Zdroj: Krajský soud v Poznani[/caption]

Tomasz N. nebyl u britského soudu schopný vysvětlit, odkud peníze pocházejí, a tak dostal dvouletý trest vězení za praní peněz. Jeho spolupachatelé, jež s velkými objemy peněz zadrželi v Německu a Walesu, dostali trest sedmi let odnětí svobody. 

Tomasz N. tvrdil, že to celé byl jen podraz, který na něj někdo nastražil. V roce 2018 si odseděl sedm měsíců.  

Nahrávka, kterou obdržela investigace.cz/OCCRP ale dokazuje, že i po přímé zkušenosti z vězení Tomasz N. nadále zůstává otevřený jakýmkoliv lukrativním obchodním nabídkám. Falešný čínský překupník tygrů se v nahrávce vyptává, jak by celý obchod mohl proběhnout.

Tomasz N. například navrhuje, že by za adekvátní finanční obnos mohl sehrát roli prostředníka, a to jak v legálních, tak i nelegálních obchodech. Nabízí, že k tomu využije svoji rozsáhlou síť kontaktů v polských i evropských zoologických zahradách. „Legální? Nelegální? Žádnej problém!“ říká na nahrávce. „Všechno se dá zařídit!“

„No řeknu vám to asi takhle – máme tygří kosti. Jinak se ale musí zlikvidovat, protože se nedají jen tak prodávat. V Česku byl chlap, co to prodal Vietnamcovi, a měl z toho problémy,“ vysvětluje pak Tomasz N. a odvolává se na případ Ludvíka Berouska.

„Nelíbí se mi představa, že bych zabíjel zvířata. Živý zvířata můžu poslat legálně a o všechno se postarat a oni je jen přijmou a naloží s nimi, jak uznají za vhodné. Já je ale zabíjet nebudu,“ pokračuje Tomasz N. „Speciální střílení a pak prodej – to mi nepřijde dobrý. Ale pokud už by to zvíře bylo mrtvý, a v ZOO je hodně mrtvých zvířat, tak pro mě není problém to celý zorganizovat. […] Vůbec to není problém, můžeme dělat byznys a spolupracovat. Jsem tomu otevřený,“ uzavírá v nahrávce  Tomasz N. svou nabídku.

Posléze  se dostane k tomu, že tygr převzatý do péče z Okapi, který uhynul během pobytu Tomasza N. ve vězení, by byl k mání.  

Tygr jako byznys

Policejní vyšetřovatelé mají za to, že zejména Polsko a Slovensko jsou země, odkud se mrtví tygři vozí do Česka, kde jsou jejich mrtvoly zpracovávány podle požadavků tradiční čínské medicíny. Tuto teorii potvrzují i námi získané nahrávky rozhovorů.

Pytlačení mrtvých tygrů je byznys na několika úrovních. Začíná v některých soukromých ZOO a chovných stanicích, kde si návštěvníci mohou hladit tygří mláďata a fotit se s nimi. Tygřata si také pronajímají reklamní agentury, zpěváci do hudebních klipů nebo nejrůznější „influenceři“. Aby si mláďata zvykla na lidi, pár dní po narození jsou matce odebrána a krmena z láhve. Jakmile vyrostou a přestanou být roztomilá i zkrotitelná, majitel je zastřelí a prodá na tradiční čínskou medicínu. 

„Když už majitel tygra nepotřebuje nebo tygr onemocní, dá se ještě pořád zpeněžit – zejména pak jeho nejcennější části, jakými jsou kůže nebo kosti. V jakékoliv fázi života tygra na něm můžete vydělat,“ vysvětluje tisková mluvčí poznaňské ZOO Małgorzata Chodyła.

Poptávka po produktech vyrobených z tygrů pravděpodobně jen tak neskončí. Jak uvádí zpráva CITES, cena za jeden gram tygřího masoxu je okolo 1500 korun. Z jednoho tygra dokáže dobrý vařič vyrobit až 10 000 gramů masoxu, což odpovídá až 15 milionům korun.