Počet pacientů s diagnózou covid-19, kteří potřebují nemocniční péči, se za poslední dva týdny téměř ztrojnásobil (podle posledních údajů jich je 4 064). Souběžně s tím však ubývá lékařů, sester a personálu nemocnic, koronavirem je nakažených přes šest tisíc zdravotnických pracovníků. Další ztráty nemocnice utrpěly, když vláda minulou středu zavřela první stupně základních škol. „Vnímáme to jako kudlu do zad,“ reagoval Martin Balík, vedoucí lékař Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny v pražské Všeobecné fakultní nemocnici, a dodal: „Až třicet procent vysoce kvalifikovaného personálu zůstane doma se svými dětmi.“
Zdravotníci jedou nadoraz. V nemocnicích zdomácněl pojem „pracovní karanténa“ - do práce tak chodí i lidé na covid pozitivní, pokud je netrápí příznaky nemoci. Posílit oslabené týmy má od tohoto pondělí na dva a půl tisíce studentů medicíny a tisíce dalších studentů z jiných zdravotnických oborů, na které vláda uvalila pracovní povinnost. Zároveň se rodí netradiční nápady, třeba budoucí pedagogové zlínské Univerzity Tomáše Bati vyrážejí do rodin zdravotních sester učit a hlídat jejich malé děti, aby matky mohly do práce.
Jeden potenciální zdroj potřebné personální pomoci ale zatím zůstává mimo hru. Konkrétně takzvaní ambulantní specialisté, tedy internisté, neurologové, ortopedi, chirurgové nebo kardiologové, co ordinují v soukromých ordinacích. Na rozdíl od mediků, kteří mohou bez dozoru dělat leda ošetřovatele či sanitáře, by dokázali své kolegy v nemocnicích kvalifikovaně zastoupit. Na skutečnost, že jedna či dvě noční služby ambulantních lékařů by nemocnicím výrazně pomohly, upozorňuje Martin Bareš, rektor brněnské Masarykovy univerzity a neurolog ve Fakultní nemocnici u sv. Anny. Jeho otázka: „Proč se nepovolají do boje?“ má v dané situaci své opodstatnění.
[caption id=“attachment_24770” align=“aligncenter” width=“1320”]
Zdroj: Facebook Krajské nemocnice Tomáše Bati[/caption]
Nápad vrchní sestry Když vedení nemocnice ve Zlíně probíralo v polovině minulého týdne poslední novinku, neboli uzavření prvního stupně základních škol, a dopad tohoto opatření do už tak prořídlých týmů sester, Petru Snopkovi bleskl hlavou nápad. Vzpomněl si, že při jarní vlně koronavirové epidemie a lockdownu Česka se o děti sester ve službě starali v Ostravě studenti pedagogiky. Nic přesnějšího o jarním ostravském modelu nevěděl, ale přišlo mu to jako dobrý nápad a tak neváhal a spontánně něco podobného nabídl zlínské nemocnici.
Jako vrchní sestra na oddělení ortopedie ve zlínské nemocnici totiž Petr Snopek dobře ví, jak je současná situace pro zdravotní sestry náročná a že každá ruka schází. Jako proděkan fakulty humanitních studií na zlínské Univerzitě Tomáše Bati je zase v kontaktu se studenty, budoucími učiteli na prvním stupni a v mateřských školách.
Během následujících pár dní se Petru Snopkovi podařilo sehnat téměř třicet studentů, kteří jsou ochotni rodičům ze zlínské nemocnice, ale i z dalších regionů, pomoci. Budou chodit za dětmi do domácnosti, pomohou jim třeba s online výukou, popřípadě je pohlídají a zabaví v době, kdy budou jejich rodiče v zaměstnání.
Pro děti zaměstnanců integrovaného záchranného systému jsou sice na Zlínsku, stejně jako jinde, vyčleněny školy, které zůstaly otevřené. Podle Snopka ale není pro jejich rodiče komfortní, aby tam děti vozili, ty navíc ztratí kontakt se spolužáky. „Jsou tam děti z různých škol a tříd, a protože je jich tam víc, nemohou se logicky účastnit online výuky, kterou mají jejich běžní spolužáci,“ říká.
Předpokládá se, že do jedné rodiny bude chodit stále stejný student. Jak často a na jak dlouhou dobu je na dohodě zúčastněných, rodině by to ale mělo umožnit pracovně fungovat více méně jako za běžné situace.
Snopek si od této aktivity slibuje, že hlavně „sestřičky budou méně zůstávat s dětmi doma, na paragrafu ošetřování člena rodiny“. Tuhle možnost, danou zavřením škol, využili z jeho ortopedického oddělení zatím jen dvě sestry. Snopek jim ale rozumí. Operace na ortopedii se totiž prakticky zastavily a většina personálu je přesunuta na „covid pracoviště“. „Nákazy se bojí hlavně lidé, kteří bydlí třeba v jedné domácnosti se starými rodiči, mají doma člověka, jenž prodělává onkologické onemocnění nebo mají chronicky nemocné dítě či jsou sami v důchodovém věku,“ říká. „Na covid pracoviště nikoho neposílám befelem. Zohledňuji, kdo má jaké problémy, akceptuji, že půjde raději na jiné pracoviště, třeba na traumatologii, a odtud někdo jiný na covid.“
https://www.investigace.cz/anketa-mezi-specialisty/
S kudlou na kvalitu Možná i díky aktivitě Petra Snopka zůstalo po zavření základních škol z nemocnic Zlínského kraje (Zlín, Vsetín, Uherské Hradiště a Kroměříž) doma na ošetřování člena rodiny jen deset z celkem asi pěti a půl tisíce zaměstnanců. „Není to moc, ale každá ruka chybí,“ říká jejich mluvčí Egon Havrlant. „Už před zavřením škol nám chybělo zhruba 300 až 350 pracovníků.“
Pražská Všeobecná fakultní nemocnice (VFN) odhadla, že uzavření prvního stupně ji může připravit až o 300 z celkem asi 1 700 zdravotních sester. Právě tady vede intenzivní medicínu Martin Balík, který vládní zásah nazval „kudlou do zad“ zdravotníků. „Mám kontakty s jinými nemocnicemi, může je to připravit o 15 až 30 procent personálu,“ říká do telefonu. „Je to zářez do kvality péče.“
VFN se snažila, aby „zářez“ byl co nejmělčí. Podle mluvčí Marie Heřmánkové hned druhý den nabídla personálu třicet míst v nemocniční škole, na dětské klinice. A začala jednat s magistrátem a Prahou 2, co jim pro děti zaměstnanců mohou nabídnout. Přesto musela počet plánovaných výkonů snížit na polovinu.
Fakultní nemocnici v brněnských Bohunicích připravila „kudla do zad“ asi o 100 lidí, hlavně zdravotních sester. Přitom si ani před zavřením škol nemohla vyskakovat, přes 200 z jejích asi 6 000 zaměstnanců bylo na začátku tohoto týdne v „domácí karanténě“, asi 140 dalších v „pracovní karanténě“. Tenhle poněkud protismyslný pojem zahrnuje jak lidi, kteří se s covidem potkali třeba v rodině, ale sami jsou zdraví, tak i ty, kdo covid-19 aktuálně mají, avšak jejich nemoc neprovázejí žádné výraznější příznaky.
[caption id=“attachment_24774” align=“aligncenter” width=“1320”]
Zdroj: Facebook Všeobecné fakultní nemocnice v Praze[/caption]
„Nedokážu říci, kolik je mezi lidmi v pracovní karanténě těch pozitivních, mám to v jedné hromádce,“ odpovídá mluvčí nemocnice Veronika Plachá. Každopádně pro ně platí ještě přísnější hygienická pravidla než pro zbylý personál. Při každém kontaktu s ostatními musí nosit respirátor nejméně třídy FFP2, svačit či obědvat o samotě, mohou také vykonávat jen činnosti, při nichž nejsou v přímém kontaktu s pacienty, třeba ostatním něco připravovat či vyřizovat papíry. Na některá oddělení, třeba onkologické, vůbec nesmějí, jsou přeřazení jinam nebo zůstanou doma.
Tento týden posílilo brněnský nemocniční tým zhruba 200 „mediků“, jak se v nemocnicích zjednodušeně říká studentům 4. a 5. ročníku medicíny, i studentům vyšších odborných zdravotnických škol. Právě ti jsou v praxi nejcennější, obvykle mají ukončenou střední zdravotnickou školu a mohou víceméně plnohodnotně nahradit zdravotní sestry. Budoucí lékaře během jarní vlny koronaviru využívala nemocnice především jako ošetřovatele a sanitáře, protože nemohou zastoupit ani lékaře, ani sestry. Tentokrát k nim chce ale být vstřícnější. „Jsou to naši budoucí lékaři,“ říká mluvčí. „Už na jaře přišli o velkou část výuky, neradi bychom je připravili o celý ročník, chceme jim nabídnout praxi, pod dohledem lékařů se budou opravdu starat o pacienty.“
Nejhlasitěji v tuto chvíli volají o pomoc malé nemocnice, které se i před koronavirem potýkaly s nedostatkem lékařů. „Hledali jsme jich několik desítek a nemohli najít,“ říká například radní pro zdravotnictví Jihomoravského kraje Milan Vojta (ANO), jenž zastupuje devět krajských nemocnic (Znojmo, Břeclav, Hodonín, Kyjov, Vyškov, Ivančice, Hustopeče, Tišnov a Letovice). Teď je situace vinou nákazy ještě horší a radní Vojta si myslí, že jediný rezervoár, odkud se dá ještě brát, jsou lékaři z terénu, ambulantní specialisté, případně praktici. „Kdyby odsloužili několik služeb za měsíc,“ říká Vojta, „velmi by nám to pomohlo.“
Nemocnice v severomoravském Šumperku se už dostala do tak kritické situace, že nezůstává u „kdyby“. Na svých stránkách toto úterý vyvěsila, že „žádá o spolupráci terén“. Výzvy rozeslala praktickým lékařům, ambulantním specialistům a jejich zdravotním sestrám v regionu. Z více než tisícovky pracovníků nemocnici momentálně chybí nějakých 120 lidí, koncem minulého týdne přitom zdvojnásobila kapacitu dočasného infekčního oddělení pro pacienty nakažené koronavirem na dvojnásobek, tedy na 40 lůžek. Dalších deset lidí s covidem-19 leží na oddělení anesteziologie a resuscitace.
Počet nabídek – nula Myšlenku, že by v současné krizové situaci měli pomoci ambulantní specialisté, už minulý týden veřejně formuloval onkolog a ředitel Fakultní nemocnice Brno Jaroslav Štěrba. Argumentuje nejen tím, že právě oni by mohli v krizi saturovat nedostatek kvalifikovaného personálu, ale i tím, že kontakt lidí z terénu s lidmi z nemocnic by byl i pro ně přínosný. „V řadě zemí je běžné, že když chce ortoped, neurolog nebo kardiolog smlouvu se zdravotní pojišťovnou, podmínkou je povinnost odsloužit nějaký počet hodin v nemocnici,“ říká Štěrba. Je to podle něj pro specialisty jedinečná příležitost, jak držet krok s vývojem medicíny.
Ředitel Štěrba není jediný, kdo po ambulantních specialistech v oslabených nemocnicích volá. Jejich zapojení by uvítal také ředitel pražské nemocnice Na Bulovce Jan Kvaček a zmíněná šumperská nemocnice jim začala posílat výzvy o pomoc.
[caption id=“attachment_24762” align=“alignright” width=“409”]
Martin Bareš, rektor brněnské Masarykovy univerzity. Zdroj: FN Brno[/caption]
„Apel“ směrem k ambulantním lékařům zazněl i od rektora Masarykovy univerzity a neurologa v brněnské nemocnici sv. Anny Martina Bareše. K úvahám o jejich povolání do nemocnic ho přimělo srovnání se studenty, kterým vláda uložila pracovní povinnost.
„Univerzita i studenti jsou ochotni pomoci, prokázali to na jaře a prokazují to znovu,“ říká. Bareš. „Ale jedním dechem musím dodat, že ta pracovní povinnost, která se na ně vztahuje a zkušenost, kterou získají tam, kam jsou povoláváni, rozhodně neodpovídá jejich studijní náplni, vzdaluje je od ní. Na jaře to byla nová situace, ale teď studenti přichází už o druhý semestr a je otázkou, jestli nebude pandemií ovlivněn i jejich třetí semestr. Mám obavy, že to naší mladé generaci ztíží vstup na pracovní trh.“
Zneklidňuje ho, že zatímco nemocnice jsou přetížené, jejich prořídlý personál vyčerpaný a pomáhající medici přichází o řádné vzdělání, ambulantní specialisté dělají, jako kdyby se jich to netýkalo. Přitom je jich v Česku více než sedm tisíc a na počet obyvatel jich připadá víc než ve většině zemí Evropy. „Jsou všechny složky zdravotního systému připraveny přiložit ruku k dílu?“ dává si rektor řečnickou otázku a hned odpovídá: „V mém případě jde o kolegy neurology, nabídek na pomoc třeba s noční službou na mojí klinice je nula. Včera jsem si to naposledy ověřoval u přednosty.“
Bareš pak vysvětluje, že jeho „apel“ neznamená, aby lidé z ambulancí nahradili lékaře v první linii. Mohli by ale pomoci s běžnou péčí o pacienty. „Třeba na naší klinice se péče o pacienty s roztroušenou sklerózou, epilepsií či vyhřezlou ploténkou nezastavila a ani zastavit nemůže. Někdo musí být na noční službě,“ popisuje situaci. „Umím si představit, že právě tady nám ambulantní specialisté pomohou. Není to něco, co by je nějak extrémně zatížilo.“
Podle něj je v tak bezprecedentní době, jakou zažíváme, třeba vyjít z komfortní zóny. „Chápu, že každý má strach, sám jsem ten covid prodělal,“ říká. „Ale jednou jsme zdravotníky a v této situaci bychom měli všichni pomoci. Pokud povoláváme do boje mediky, proč nepovoláme daleko kvalifikovanější lékaře?“ Takovou věc by podle něj mohla stejně jako medikům nařídit, či s nimi vyjednat, vláda.
„Apel“ rektora a některých ředitelů nemocnic zatím přinesl dost rozpačité výsledky. Předseda Sdružení ambulantních specialistů Zorjan Jojko je zásadně proti, minulý pátek se kvůli tomu sešel s ministrem zdravotnictví Romanem Prymulou a prozatím se mu podařilo zahrát možné angažmá lékařů z terénu do autu.
„Dohodli jsme se, že pokud se tímto způsobem bude uvažovat, bude se uvažovat na bázi čistě dobrovolné, nikoliv povinné,“ říká o schůzce s ministrem Prymulou kardiolog Jojko. „A dohodli jsme se, že by se to mělo týkat jen dvou oborů – interny a pneumologie. Zároveň jsem panu ministrovi slíbil, že uděláme anketu mezi kolegy a kolegyněmi a pokud se budou hlásit, jejich seznam mu pošlu.“
V pondělí 19. října bylo podle Jojka ochotno pomoci nemocnicím 29 z několika stovek lékařů zmíněných odborností. Jojko chce počkat do konce týdne a posléze předat ministerstvu k dispozici seznam ochotných lékařů.
Podle náměstka ministra zdravotnictví Radka Policara, který má tuto oblast na starost, ale Jojkova aktivita nedává smysl. „Nasazení ambulantních specialistů není o ochotě, ale o povinnosti, kterou uloží stát,“ říká Policar. „Pokud by tak rozhodla vláda, šlo by o krizové opatření podle krizového zákona, a pak by se tak stalo.” Vláda ale zatím nic takového neschválila a náměstek Policar se nechce bavit ani o tom, zda to v budoucnu může být ve hře. „To je politické rozhodnutí,“ říká. „A já jsem státní úředník, to se musíte ptát jinde.“
