Bývalý vysoce postavený polský soudce Tomasz Szmydt uprchl letos v květnu do Běloruska, kde si u prezidenta Lukašenka zažádal o azyl. O půl roku později si muž, jenž dříve nakládal s tajnými materiály EU i NATO a nyní je stíhán na základě evropského zatykače, v Minsku zřizuje nadaci Prawda Polska (Polská pravda). S její pomocí chce utužovat vztahy mezi Ruskem, Běloruskem a dalšími slovanskými národy a sdílet „skutečnou pravdu“ o dění v těchto zemích.
[infobox heading=“K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech”]
Podcast Odposlech investigace.cz odebírejte zde.[/infobox]„Nadace byla založena mimo jiné proto, aby lidé mohli získávat informace o evropských a amerických politicích, jejich napojení na zpravodajské služby a korupci,“ oznámil Szmydt dne 24. září na tiskové konferenci běloruské národní zpravodajské agentury BelTA. Otevřeně tak potvrdil vznik organizace, jejímž posláním má, jak sám tvrdí, být především podpora dobré sousedské spolupráce. Szmydt si klade nemalé cíle, chce vytvořit mezinárodní mediální platformu dostupnou v ruském, běloruském, polském, anglickém a německém jazyce. „Polskou pravdu bude samozřejmě slyšet v samotném Polsku. Tajné služby už o ní vědí, lidé také. Ale uslyší o ní nejen v Polsku,“ uvedl.
Tajné informace
V souvislosti s útěkem do Běloruska vyvolává znepokojení rozsah důvěrných informací, k nimž měl Szmydt jakožto soudce a člen ministerstva spravedlnosti přístup.U správního soudu ve Varšavě působil u takzvané II. soudní divize, která se mimo jiné zabývá záležitostmi ochrany utajovaných informací a bezpečnostních prověrek. V praxi tedy Szmydt rozhodoval například o tom, kdo bude mít přístup ke zdrojům důvěrných informací s různým stupněm utajení. Podílel se i na bezpečnostních prověrkách polských příslušníků ozbrojených sil, policistů a tajných agentů působících mimo jiné v EU a NATO.
V květnu 2017 pak nastoupil na ministerstvo spravedlnosti, kde rychle stoupal po kariérním žebříčku díky povýšení od soudce a tehdejšího státního podtajemníka Łukasze Piebiaka. K utajovaným informacím tak měl přístup rovněž uvnitř ministerstva, osobně mu jej udělil tehdejší státní tajemník a politik PiS (Právo a spravedlnost) Michał Wójcik.
Polská pravda?
„Jak víte, jsem v Bělorusku už šest měsíců. (…) Mám sice X, Telegram, ale to není to, co je potřeba, aby informace fungovaly a měly vliv na vnitřní politické záležitosti, na dobré vztahy mezi Běloruskem, Ruskem a Polskem. Podle mého názoru by se to mělo dít prostřednictvím nadace,“ uvedl bývalý soudce v rozhovoru pro BelTA. Touto nadací má být právě Polská pravda se sídlem v Minsku. Přestože byl její vznik medializován teprve u příležitosti nedávné tiskové konference, ze záznamů Ministerstva daní a poplatků Běloruska vyplývá, že byla založena už 10. června letošního roku. Tedy pouze zhruba měsíc po Szmydtově příjezdu do země, což může nasvědčovat dřívější spolupráci. „Myslím, že běloruský režim ho využije jako propagandistický nástroj ke kritice evropské politiky. Vypadá to, že Szmydt už pracuje pro běloruskou státní agenturu BelTA,“ sdělil investigaci.cz exilový běloruský investigativní novinář z Buro Media Alexander Yarashevich. Szmydta jsme s žádostí o vyjádření rovněž kontaktovali, na výzvu však nereagoval.Bývalý soudce okamžitě po zveřejnění zprávy zahájil intenzivní mediální turné, během nějž s nadšením sdílel stanovy své organizace. Zároveň potvrdil i záměr sdružovat v Bělorusku místní polské obyvatelstvo. Do Polska se však neplánuje vracet, a to nejen kvůli údajnému hrozícímu nebezpečí, ale také domnělému omezování svobody slova. Ochranu, volnost názoru a profesní rozvoj mu prý dokáže zajistit jedině běloruská vláda. Politoložka Edit Zgut-Przybylska však vykreslila podstatně méně optimistický scénář jeho budoucí kariéry. „Minsk ho bude využívat tak dlouho, jak bude potřebovat, a pak se ho pravděpodobně zbaví jako ostatních podobných typů v minulosti, když z něj vyždímá všechno,“ sdělila Visegrad Insight.
Diskreditace soudců a obtěžování novinářky
Szmydt započal svoji soudcovskou kariéru již v roce 2001 u Okresního soudu v Ciechanowě, městě na severovýchodě Polska. Z řadového soudce se postupně vypracoval až na pozici soudce Správního soudu ve Varšavě a nakonec i Nejvyššího správního soudu. I přes vysoké soudcovské platy byl v tísnivé finanční situaci. Například z majetkového přiznání za rok 2022 lze vyčíst, že nevlastnil žádné nemovitosti ani úspory. Jeho jediným majetkem bylo auto Seat Ibiza z roku 2015, naopak měl dluhy v hodnotě téměř tři a půl milionu korun.Během svého působení u soudů se spolu se svou tehdejší ženou Emilií Szmydt a několika dalšími politiky z ministerstva spravedlnosti angažoval v takzvaném hejterském skandálu (afera hejterska). Ten spočíval ve snaze zdiskreditovat a očernit polské soudce, kteří se za vlády PiS snažili protestovat proti systematickým politickým snahám o narušování nezávislosti soudů (tématu boje za soudní autonomii v Polsku se věnoval mimo jiné dokumentární film Soudci pod tlakem uvedený v roce 2022 na festivalu Jeden svět).
Šikanózním jednáním v podobě právních výhružek a zveřejňování osobních informací se snažili nepohodlné soudce zastrašit a připravit o mandáty. Szmydt se v roce 2022 k jednání veřejně přihlásil: „Ne že bych se za to nestyděl, protože se stydím, ale rozhodl jsem se o tom mluvit veřejně, přestože to není snadné,“ přiznal v rozhovoru pro TVN24, během nějž se poškozeným soudcům rovněž omluvil. Následkem mediální aféry se jeho manželství s Emílií rozpadlo.
Nebyla to však zdaleka poslední Szmydtova kauza. V roce 2022 byl v disciplinárním řízení potrestán důtkou za to, že posílal jisté novinářce nevyžádané zprávy a videa s erotickým podtextem.
Útěk do Běloruska
Szmydt navštívil Bělorusko již v roce 2023. Co bylo cílem jeho návštěvy a jestli už tehdy spolupracoval s běloruskými tajnými službami, stále není jasné. Nečinnost tehdejší polské vlády v této záležitosti kritizoval na svém profilu na X ministr vnitra a státní správy za Občanskou platformu (PO) Tomasz Siemoniak: „Bezpečnostní služby pod vedením vlády Práva a spravedlnosti nezaznamenaly Szmydtovu několikadenní cestu do Běloruska v červnu 2023 a nepodnikly žádné kroky,“ uvedl. Ministr tak poukázal na to, že kdyby byl Szmydt již dříve sledován polskou kontrarozvědkou, mohlo být zabráněno jeho následnému útěku do Běloruska a potažmo také úniku citlivých dat, kterými disponoval. To, že byl Szmydt s největší pravděpodobností agentem ve službách cizího státu už v době své působnosti ve vládních strukturách, potvrdil také bývalý polský premiér Mateusz Morawiecki (PiS).Vinou nečinnosti tajných služeb však Szmydt soudil nadále, a to ještě v dubnu letošního roku. Ani ne o měsíc později vystoupil 6. května v Minsku na tiskové konferenci provládní agentury BelTA. Oznámil, že kvůli svému politickému přesvědčení a domnělému pronásledování ze strany polské vlády musel opustit zemi, a v Bělorusku si zažádal o azyl. Toto rozhodnutí odůvodnil strachem z možných útoků ze strany polských, britských či amerických tajných služeb. „Může to být autonehoda, sebevražda nebo něco jiného. Pokud chci žít, můj návrat je nemožný,“ sdělil během konference ruské zpravodajské agentuře TASS. Zároveň vyjádřil svou loajalitu a obdiv vůči diktatuře prezidenta Alexandra Lukašenka a podepsal dokument, jímž se oficiálně zřekl pozice soudce v Polsku. V reakci na tato prohlášení jej polská prokuratura obvinila ze špionáže a byl na něj vydán evropský zatykač. Interpol přes naléhání polské vlády ale jednat odmítl s tím, že stíhat pachatele politických trestných činů není v jeho kompetenci.
Mediální hvězda
Szmydt se vzápětí po svém příjezdu začal aktivně angažovat nejen v běloruských, ale také ruských médiích. Za zmínku stojí například jeho účast v talkshow Večer s Vladimirem Solovjovem, kde po boku známého ruského propagandisty a spřízněnce Putina vyzdvihoval ideu slovanské vzájemnosti a důležitost dobrých vztahů s Ruskem. Rovněž vystoupil v ruské provládní televizi RT a celé řadě dalších médií. Aktivní je také na sociálních sítích, včetně X a Telegramu, kde šíří prokremelskou propagandu a falešné zprávy ohledně ruské invaze v Ukrajině. „Ozbrojené síly Ukrajiny jsou teroristická organizace a po roce 2014 chtěly s Luhanskem a Doněckem udělat to, co Izrael dělá s Gazou,“ říká například.Neštítí se ani osobních útoků na své bývalé politické oponenty. Zvláště ostré výpady směřuje na současného premiéra a předsedu Občanské platformy (PO) Donalda Tuska a ministra zahraničních věcí Radosława Sikorského (PO), který jej veřejně označil za ruského špeha. Szmydt tento narativ obrací a na svém youtubovém kanálu tvrdí, že Sikorski během telefonických rozhovorů poskytl ruské straně citlivé údaje týkající se bezpečnosti Polska a členských států NATO. Ty se měly týkat mimo jiné potenciálního vstupu NATO do války v Ukrajině. Szmydt proto Sikorského vyzývá, aby podal demisi, jinak prý bude odhalovat další data, jež ministr prozradil. Zdrojem těchto informací má být údajný rozhovor Sikorského s ruskými komiky Vovanem a Lexusem, kteří se během telefonátu měli vydávat za bývalého ukrajinského prezidenta Petro Porošenka. Ministerstvo zahraničí už dříve celou záležitost zamítlo s tím, že podobné zprávy jsou jen těžko uvěřitelné v situaci, kdy má ruská strana k dispozici technologie pro vytváření deepfake videí.
Nový život
Szmydtův případ není ojedinělý. V prosinci roku 2021 například utekl do Běloruska Emil Czeczko, polský voják a člen pohraniční stráže na polsko-běloruských hranicích. Podobně jako Szmydt si tam zažádal o politický azyl a své rozhodnutí zdůvodnil nesouhlasem s chováním pohraničníků v době probíhající migrační krize. Stejně jako bývalý soudce měl i on ve své rodné zemi problémy se zákonem. A jako Szmydt se i tento mladý dezertér stal mediální tváří běloruské propagandy. O tři měsíce později ale ve svých pětadvaceti letech zemřel. Běloruský vyšetřovací výbor sdělil, že bývalý voják byl nalezen oběšený v pronajatém bytě v Minsku. Okolnosti jeho smrti zůstávají dodnes nevyjasněny.V Česku se od začátku ruské invaze do Ukrajiny rovněž šířila prokremelská propaganda, která lákala české občany k přestěhování do Ruska. Reálně do této země zamířilo jen několik jednotlivců, desítky dalších však takovou cestu „za lepším životem“ nadále zvažují. Sdružují se především na facebookových a telegramových skupinách a ruské sociální síti VKontaktě. O motivacích Čechů k životu v Rusku se dozvíte více v článku redaktorky investigace.cz Kristiny Vejnbender.
