Pravdivost dezinformací a konspirací nezajímá ani ty, co je vytvářejí, ale ani ty, co je konzumují. Jejich smysl musíme hledat v lidské reakci na strach a obraně před ním. A stejně jako dezinformace nelze postavit na faktech, nelze je fakty vyvrátit. Tvrdí to host dalšího dílu podcastu Data Boutique, psycholog masových komunikací Peter Lelovič.
[embed]https://open.spotify.com/episode/2bLjlwhTUYQxeVeTCZejGl?si=N7cr2J9IQ-eQun43LE0M8Q&nd=1[/embed]
U části konzumentů dezinformací můžeme dokonce narazit na aktivní odpor k získávání nových informací. Přesvědčení o tom, že stát selhal, a zmíněný odpor k ověřování informací pak podle Leloviče vytváří ideální prostor pro šíření dezinformací. „Paradoxně v tom nehrají roli socioekonomické parametry. Ty vidíme i u lidí s vysokými příjmy, u těch nejbohatších. Ti často mají až antisokratovským přístup: Vím, že všechno vím. Jinak bych neměl barák, jachtu a auto,“ vysvětluje Peter Lelovič.
Jak s těmito lidmi komunikovat a jak by se v tomto směru měl angažovat stát, je pak hlavním tématem druhé poloviny našeho podcastu. Dozvíte se v něm i to, zda je lepší spíše bojovat s centry šíření dezinformací, nebo se raději věnovat omezení dosahu jejich hlavních šiřitelů. Debatovat ale budeme i o roli státu v komunikaci s veřejností. Pokud se totiž stát nebude umět vyjadřovat jednoduše a obracet se ke všem skupinám svých obyvatel, tak válku s dezinformacemi a konspiracemi prohraje.
Autor textu: Josef Šlerka Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková
Tento text vznikl díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podporujte naši práci.
