Na okraji pražské čtvrti Dejvice stojí honosná vila. Patří firmě VT – COMPANY, s. r. o, kterou vlastní ruská rodina Toni. Na první pohled neobydlené sídlo je přísně střeženo kamerami, což dokládá i očividná nelibost muže, jenž vyběhl ven a rezolutně se dotazoval reportéra investigace.cz, proč se kolem budovy potlouká. Jedním z majitelů vily je Sergej Toni, záhadný muž, který skrz lucemburské firmy vlastní luxusní nemovitosti po celé Evropě, byť není známo, čím se živí. Naopak zaměstnání jeho otce tajemstvím není. Oleg Toni je zástupce šéfa státního dopravního monopolu Ruské dráhy. Jenže ani z ředitelského platu by si podle výpočtů OCCRP nemohl dovolit nemovitosti, jimiž se coby majitel pyšní syn Sergej.
Lucembursko v roce 2019 s velkou pompou spustilo rejstřík skutečných majitelů nebo beneficientů firem sídlících v této zemi. Prezentovalo to jako revoluční krok k transparentnosti a odpověď na kritiku Evropské unie. Rejstřík však zůstal pro veřejnost de facto nepoužitelný, dalo se v něm totiž vyhledávat jen podle jména firmy, nikoliv jména majitelů. Díky uniklým dokumentům nazvaným OpenLux se ale novináři dostali k datům, která ukazují, jak je na tom lucemburská transparentnost doopravdy. Na povrch zkrátka vypluly jak tajnůstkářské finanční toky, tak i legitimní podniky.
Jedním ze spíše podezřelých schémat je sedm firem zmíněného Sergeje Toniho, skrz které vlastní například novogotický palác z 19. století poblíž Paříže, apartmán nedaleko Louvru, dvě vily na Francouzské riviéře, tři domy a tři byty na pobřeží Španělska a hotel ve Švýcarsku. Kromě toho je Toni uveden i jako ředitel investičního fondu registrovaného v Lucembursku, který spravuje komerční nemovitosti v hodnotě přes miliardu korun, jež dříve vlastnili různí členové rodiny Toni. Fond ale spravuje i jiné cenné statky v hodnotě přes 1,5 miliardy korun. Současní vlastníci fondu jsou neznámí.
Třiatřicetiletý Rus Sergej Toni je zahalen rouškou tajemství – není totiž úplně jasné, co vlastně dělá. V českém živnostenském rejstříku má jako bydliště adresu v dejvické vile, kterou vlastní skrze společnost VT – COMPANY, s. r. o., společně s příbuznými žijícími v Petrohradě. OCCRP přitom uvádí, že Toni není majitelem žádného podniku, který by mu mohl vydělat na takové jmění, navíc nemovitosti, které patří jeho lucemburským firmám, podle záznamů vykazují nulové příjmy. Přesto si jeho manželka Hanuška Toni na Instagramu pochvaluje, jak si rodina užívá luxusního života a pohybuje se mezi Londýnem a Monakem. Hanuška je dcerou bývalého ázerbájdžánského velvyslance v Londýně a patří jí dvě firmy, jež ale rovněž negenerují žádný příjem.
[caption id=“attachment_26026” align=“aligncenter” width=“3482”]
Vila v pražských Dejvicích. Zdroj: investigace.cz[/caption]
Vzhledem k tomu, že lucemburský rejstřík ukazuje jen současné majitele firem, není jasné, kdy se v něm jako majitel svého realitního impéria objevil Sergej Toni. V době nákupu prvních nemovitostí, které mu momentálně říkají pane, byl ve věku 15 let.
Možným vysvětlením bohatství záhadného Sergeje by mohl být jeho otec, Oleg Toni, zástupce generálního ředitele Ruských drah. Tento státní dopravní monopol zaměstnává přes 700 tisíc lidí a ročně vydělává zhruba 17,6 miliard korun. Jenže jedna z největších transportních společností na světě je známá také svou pověstnou zkorumpovaností.
Za doby působení ředitele podniku Vladimira Jakunina vyšly v roce 2014 na povrch například zakázky za stovky milionů dolarů, jež Dráhy přikleply skořápkovým firmám přítele a „neplaceného poradce“ ředitele Jakunina. Tyto firmy přitom neměly s železniční dopravou nic společného a některé dokonce existovaly jen na papíře. Jakunin je jeden z nejvlivnějších ruských oligarchů, blízký přítel prezidenta Vladimira Putina, a v čele Ruských drah stál do roku 2015. Vřelé vztahy má mimo jiné i s Milošem Zemanem, kterého pravidelně zval na konference v Řecku.
Jakuninovým přítelem je podle všeho i Oleg Toni. Při stavbě infrastruktury a dopravních spojů v Soči, kde se v roce 2014 konaly Olympijské hry, Jakunin svého podřízeného veřejně vychvaloval. Údajně to byl právě Toni, komu Rusko vděčilo za dopravní výstavbu, jež umožnila hladký průběh olympiády. „Za pět let zvládl vybudovat něco, co by dokázal málokdo,“ napsal tehdy Jakunin na svém blogu.
S olympiádu v Soči se váže i další skandál. V roce 2010 měly Ruské dráhy přiklepnout zakázku právě v souvislosti s výstavbou infrastruktury dvěma bývalým kolegům Olega Toniho ze soukromé stavební firmy. Dráhy tenkrát uvedly, že neporušily žádné zákony.
Oleg Toni do Ruských drah nastoupil v roce 2003. Mezi lety 2003 a 2004 nashromáždila jeho rodina podle zjištění OCCRP majetky za zhruba 180 milionů korun. Jedním – a nejkontroverznějším z nich – je již zmiňovaný opulentní palác Chateau de Montapot u Paříže. Rozkládá se na ploše, kam by se vešly skoro čtyři tenisové kurty, a má 19 ložnic.
Nákup zámku a několika dalších nemovitostí probíhal přes anonymní společnost registrovanou na Britských Panenských ostrovech, známém daňovém ráji. Ředitelkou společnosti byla Olegova manželka Irina Toni. Anonymní firma pak nemovitosti předala právě společnostem z Lucemburska, jejichž majitelem je synáček Sergej.
Přímé důkazy, že by rodina Toni byla zapletena do finančních machinací v Ruských drahách, neexistují. Nicméně složité a neprůhledné schéma zahraničních firem i fakt, že Oleg Toni všechny své majetky přepsal na syna, vzbuzují podezření. Stejně jako neznámý původ financí potřebných k nákupu luxusních nemovitostí, na které by státní zaměstnanec, ač šikovný, vzhledem ke svému platu nemohl dosáhnout.
Otec ani syn Toni na dotazy novinářů neodpověděli.
