Strukturální fondy tvoří druhý největší rozpočet EU po společném programu financování zemědělství. Cílem strukturálních fondů je přerozdělovat bohatství Evropy a posílit tak ekonomiky nejchudších regionů. Miliony Evropanů tak profitují z tisíců kilometrů silnic, opravených škol a zábavných center, které jsou z těchto peněz placené. Avšak i přes to, že je zjevné, že se naše okolí díky těmto fondům vylepšuje, je stále více lidí znepokojeno, že “my” posíláme “naše” peníze někam do Bruselu. Mnoho lidí vidí tento proces, který je pro ně zcela netransparentní, jako černou díru, kam mizí peníze. Proto je důležité, aby lidé věděli, kde jejich daně končí a že jsou dobře utraceny (nebo pokud špatně, tak za to někdo nese zodpovědnost).

V roce 2010 vytvořili novináři z the Bureau of Investigative Journalism a Financial Times komplexní databázi, která sledovala každý utracený halíř ze strukturálních fondů Evropské unie. Tato databáze poskytovala informace o rozdělených prostředcích, které jsou placené z kapes evropských daňových poplatníků ve výši 347 miliard EUR ve 271 regionech ve 27 zemích v období 2007 - 2013. Novináři odvedli skvělou práci, když shromáždili data z více než 100 internetových stránek národních a regionálních orgánů, které spravují fondy, a které byly rozesety v téměř 600 různých spisech. Tato práce jim zabrala celé měsíce, ale výsledek otvírá dveře, jak tento “moloch” ztransparentnit.

Tato databáze jako první sesbírala všechna data a poskytla jejich centrální vyhledávání, tak je možné vyhledávat mezi 646 000 příjemci, kteří obdrželi finanční prostředky v celé Evropské unii. Poskytnutí dat v tomto formátu tak umožňuje zjistit, jaké dotace firma čerpala a to i v případě, že je čerpaly jednotlivé firmy určitého holdingu ve více zemí EU. V další databázi lze hledat třeba jen příjemce zemědělských dotací.

Na základě těchto dat novináři z the Bureau of Investigative Journalism například odhalili, že Ndrangheta, která je považována za nejnebezpečnější mafii v Itálii, je expertem v získávání prostředků z evropských fondů. Nebo že evropské fondy ve Španělsku pak zase financovali hotelový boom v chráněných přírodních rezervacích. Miliony eur také získaly nadnárodní společnosti, díky kterým přesouvaly továrny v rámci EU, a to i přesto, že není tato praxe EU doporučována. Tato databáze také odhalila nekalou praxi, kterou využil i Babišův Agrofert, tedy že některé z největších světových společností dostali finanční prostředky i přesto, že fondy byly určeny malým a středním podnikům. Novináři došli k závěru, že díky decentralizovanému a slabému systému dochází jen zřídka k potrestání podvodů a zneužívání fondů. Problémem je, že peníze jsou předávány do regionů a v tomto okamžiku se jejich cesta velmi zneprůhlední. Podobné databáze jako byla ta od The Bureau a FT otvírají svět přidělování dotací jednotlivým občanům, kteří chtějí mít pocit lepší kontroly a dohledu nad evropskými penězi. Naši mapu eurodotací, kterou je možné okomentovat, či podat zde podnět k investigaci, můžete najít zde. Bylo by skvělé, kdyby tuto práci za novináře odváděli instituce samotné a dosáhly tak vyšší transparentnosti a občané EU by v tyto projekty tak mohli mít vyšší důvěru. To je problém i České republiky, kam ročně přitečou miliony eur v rámci strukturálních fondů a již za tyto peníze bylo vybudováno, opraveno a podpořeno mnoho projektů, avšak občané tyto peníze vnímají ve výsledku negativně. Jedním z důvodů je i netransparentnost toku peněz, které v mnoha případech končí v rukou “spřátelených” firem úředníků či politiků.