Poslední červencový den u Specializovaného trestního soudu v Pezinku byl také posledním soudním dnem v případu vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Pokračovalo se čtením závěrečných řečí obžalovaných a jejich právních zástupců. Kočner, Zsuzsová i Szabó popřeli, že by skutek spáchali, a zdlouhavě vysvětlovali své důvody. Všichni tři zmínili obrovskou mediální pozornost a porušení zásady presumpce neviny. Rozsudek můžeme očekávat 5. srpna.
Předsedkyně senátu Ružena Sabová určila hned v úvodu posloupnost řečníků. První dostal slovo Marek Para, advokát Mariana Kočnera. Začal kritikou médií, ale i prokuratury. „V přípravném řízení došlo k masivnímu úniku z vyšetřovacího spisu, jaký nemá v historii Slovenska obdoby.“ Podle něj byly důkazy zveřejněny ještě předtím, než je projednal soud. Para tím mohl narážet například na zprávy z aplikace Threema, které se objevily v médiích ještě před zahájením soudního procesu, což obhajoba v minulosti několikrát kritizovala.
Advokát zpochybnil i správnost úkonu „rekognice, respektive rozpoznání již viděného prostřednictvím fotografií“, kdy se obžalovanému předloží fotografie dané osoby, v tomto případě Kuciaka, společně s obdobnými fotografiemi nejméně tří dalších osob. Andruskóovi takto měli ukázat fotografie ze sledování Jána Kuciaka, které se našly u Kočnera (měl platit sledování – pozn. red.) při domovní prohlídce a tím spojovaly Kočnera s vraždou. Policie to však provedla až po té, co Andruskó nahlédl do policejního spisu, v němž byly fotky jako důkaz sledování, proto je znal. Para se tak snažil zpochybnit fakt, že fotky označené Andruskóem i Marčekem jako podklady k vraždě, které jim údajně dala Zsuzsová, viděli ve spisu a podle toho přizpůsobili své výpovědi.
Dále se zaměřil na Andruskóovu důvěryhodnost. Muž, který najal vrahy, dle Kočnerova obhájce údajně věděl, že mu hrozí vysoký trest, a objednávku vraždy proto hodil na Kočnera, aby se zachránil. „Pokud byl můj klient spojovaný s touto verzí od samého začátku (v médiích se Kočner objevil jako jeden z podezřelých pár dní po vraždě – pozn. red.), za jakou jinou verzi by Andruskó mohl dostat výhodnější dohodu o vině a trestu?“
Kuciak se podle Pary věnoval Kočnerovi stejně jako jiní novináři, protože slovenská média píší o tomto podnikateli už dlouhá léta. „Motiv je příliš obecný,“ bránil Para svého klienta a poznamenal, že prokurátor vůbec nevysvětlil, proč Kočner po vraždě rozebírá s Tóthem nebo se Zsuzsovou různé verze tohoto zločinu a jeho možné pachatele.
[caption id=“attachment_23809” align=“aligncenter” width=“1320”]
Marek Para před budovou Specializovaného trestního soudu v Pezinku, foto: Eva Kubániová[/caption]
Závěrečná řeč Júlie Vestenické, obhájkyně Aleny Zsuzsové Obhájkyně Júlia Vestenická se rovněž zaměřila na napadení důvěryhodnosti svědka Andruskóa. Vypovídal prý několikrát, jeho výpovědi se měnily a upravovaly za chodu. Vestenická upozornila, že změnou postavení z obžalovaného na svědka si Andruskó své výpovědi mohl upravovat, protože měl přístup ke spisu už od začátku vyšetřování. Obhájkyně jeho výpovědi proto shledala rozporné, chaotické, nekonkrétní a protiřečící si v závažných otázkách. Podobně jako advokát Para protestovala proti tomu, že po uzavření dohody o vině a trestu byl Andruskó projednávaný samostatně a obhajoba tak nemohla reagovat na všechny jeho výpovědi, ale pouze na jejich části přednesené během hlavního jednání.
Vestenická zpochybnila i přiznání Marčeka. „Sice se označil za pachatele předmětného činu, ale vynořuje se množství otázek,“ řekla u soudu. Podle jejího názoru se vražda, tak jak ji popsal Marček, nemohla stát. Odvolala sa na znalecké posudky soudních lékařů a expertů na balistiku.
Vestenická se nevyhnula ani kritice médií a zaujatosti soudního senátu vůči její klientce. Jako příklad uvedla, že když Zsuzsová odmítla reagovat na otázky advokáta Kuciakových Daniela Lipšice, soud ho v kladení otázek nezastavil. Předsedkyně senátu podle Júlie Vestenické také několikrát odmítla návrhy Zsuzsové ohledně dalších důkazů s tím, že nemá zdržovat proces. Obžaloba naopak měla možnost předložit důkazy, které nebyly relevantní.
Na rozdíl od svého předřečníka obhájkyně zmínila i zprávy z aplikace Threema. „S Threemou bylo manipulováno, není to tak náročné a dá se to naučit i na internetu,“ argumentovala Vestenická a Threemu označila právnickým termínem „ovoce z otráveného stromu“. Neboli důkaz získaný v rozporu se zákonem a jako takový proto nezákonný.
V závěru své řeči obhájkyně Zsuzsové vyjádřila pochybnosti, jestli mělo vůbec význam přednášet závěrečnou řeč – „tohle je snad můj první úplný projev, který tady není nikým a ničím přerušen. Způsoby, jakými policie zabezpečila důkazy, byly od začátku v neprospěch mé klientky,“ zaútočila na nestrannost procesu.
[caption id=“attachment_23804” align=“aligncenter” width=“1024”]
Alena Zsuzsová se radí se svou obhájkyni Júliou Vestenickou, foto: David Ištok/Aktuality.sk[/caption]
Závěrečná řeč Ivany Kochanské, obhájkyně Tomáše Szabóa Obhájkyně Ivana Kochanská si hned v úvodu položila řečníckou otázku: „Marian Kočner byl úspešný podnikatel. Proč by si na likvidaci osoby najímal nějaké amatéry?“ Poté se věnovala střelci Marčekovi. Zpochybnila den vraždy, ale i policejní práci při nálezu mrtvých těl. Zdůraznila přitom několik chyb ze strany policie – patolog prý s těly hýbal, na místě byly nedopalky cigaret, které patřily policistům. Detailně se pak zabývala nesouladem v Marčekových verzích popisu vraždy.
„Marček vycházel ze soudního spisu, ne ze své paměťové stopy. (…) Podle psychologického posudku nepociťuje žádný soucit a přiznal se pouze proto, aby mohl být co nejdříve ve výkonu trestu,“ uvedla Ivana Kochanská. Svoji řeč ukončila konstatováním, že neexistují důkazy o tom, že Szabó stojí za vraždami Jána Kuciaka, Martiny Kušnírové a v roce 2016 i Petra Molnára.
Závěrečná řeč Mariana Kočnera „Médii nazývaný proces roku, desetiletí, by se dal přirovnat ke kauze s MIladou Horákovou,“ těmito slovy zahájil svůj výstup Marian Kočner a dále pokračoval: „Moje historie s novináři je stará asi 25 let, nebudu se k tomu vyjadřovat, protože to v této kauze nemá smysl. Ján Kuciak byl jedním z mnoha novinářů, kteří o mně během 25 let psali.“ Kočner pak vypočítal, že Kuciak mu věnoval pouze 9 článků a v ostatních jej zmínil pouze okrajově. Dostal se i k tiskovce, na které ho Kuciak konfrontoval s důkazy o jeho nezákonnostech, ale i ke svému výhružnému telefonátu. Tvrzení prokuratury, že Kuciakovi vyhrožoval, popřel. Na zmíněné tiskovce měl Kuciakovi údajně dát víc prostoru než jiným novinářům, mohl mu prý položit 5 dotazů. Kočner se snažil bagatelizovat i Kuciakovy články o kauze Donovaly a tvrdil, že novinář je přebral z jiných médií a poté je pouze okomentoval nebo účelově upravil.
Obžalovaný rovněž kategoricky popřel i další důkazy: s Alenou Zsuzsovou se prý nesetkávali tajně, Petr Tóth nikdy neměl být jeho obchodním partnerem, Threema není autentická a bylo s ní manipulováno, zprávu s Kuciakovou adresou nemohl napsat.
Stejně jako ostatní obžalovaní a jejich zástupci obvinil prokuraturu, že nezabránila únikům ze spisu a vyčítal médiím, že nebyla objektivní.
„Dva roky ze mě média dělají vraha, protože nikdo na světě se k tomu nehodí víc než já. Nejsem člověk bez chyb, to není nikdo. Možná nejsem nejlepší životní partner ani nejlepší šéf. Možná jsem křičel, nadával. Takový jsem. Nejsem ani řidič, který stoprocentně dodržuje předpisy, ale platím za to. Vždy si prosazuji svůj názor, když si myslím, že mám pravdu – což se někomu může zdát jako arogance. Jsou situace, kdy jsem reagoval prchlivě. Ale každý má právo mít jiný názor na to, co je vhodné a co není vhodné. Je pravda, že často používám expresivní výrazy, zvyšuji hlas. Nejsem světec, ale nejsem ani vrah. A určitě nejsem hlupák, který by si neuvědomoval, co tato vražda způsobí,“ zakončil svou závěrečnou řeč Kočner. Poté se však ještě postavil a vyzval předsedkyni soudního senátu, aby média a politika zůstaly za dveřmi a soud se rozhodl pouze na základě faktů.
[caption id=“attachment_23801” align=“aligncenter” width=“1024”]
Marian Kočner si připravuje poznámky k závěrečné řeči, foto: David Ištok/Aktuality.sk[/caption]
Závěrečná řeč Aleny Zsuzsové Nejdelší, téměř tříhodinovou řeč měla Alena Zsuzsová. Většinu času se věnovala Zoltánu Andruskóovi, jehož tvrzení detailně rozebrala s poukazem na to, že je lhář a podvodník. „Tato vražda byla vykonána na objednávku Andruskóa. Nejenže si ji objednal, ještě na ní i vydělal,“ obvinila ho hned v úvodu. Celé její vyprávění se posléze týkalo zpochybňování Anruskóa. Podle verze Zsuzsové věděl, že ho jde policie zatknout a hrozí mu doživotí, a proto svalil vinu na Kočnera, který patřil mezi podezřelé.
Velmi detailně popsala i rozpory v Andruskóvě výpovědi o fotkách ze sledování Kuciaka, jež mu měla předat. Zdůraznila, že v tomto směru ani jednou neřekl stejnou verzi.
Jednu pasáž své závěrečné řeči věnovala i Threemě a před soudem prohlásila, že nikdy nepopírala psaní s Marianem Kočnerem přes tuto aplikaci. Zároveň napadla tvrzení advokátů poškozených rodin, že se jedná o šifrovaný jazyk, který s Kočnerem používali. „V celé Threemě se nenachází ani jediná věta o objednávce vraždy. Právě naopak. O Jánovi Kuciakovi jsme se začali bavit až po jeho smrti, stejně jako se o tom bavilo celé Slovensko. (…) Úvahy, domněnky a fabulace nejsou žádné důkazy. Důkazem je reálný text a ten říká, že s vraždou nemám nic společného.“
Zsuzsová také popřela bratislavské setkání s Kočnerem den po vraždě. Podle obžaloby jí měl předat peníze za splněný úkol. „Mám na to dva svědky. Ale předvolat je nechám až před Nejvyšší soud, protože tento senát už o mé vině rozhodl. I moje dcera chtěla vypovídat, ale když jsem viděla, jak se ke mně soudní senát chová, rozmyslela jsem si to,“ kritizovala přístup soudu Alena Zsuzsová a pokračovala: „Jsou to už dva roky, během nichž přemýšlím, co se stalo, proč se to stalo, kdo tento čin opravdu spáchal, co bylo důvodem a kdo za tím skutečně stojí. Už dávno jsem pochopila, že ze strany soudu, policie či poškozených nejde o hledání pravdy, o hledání skutečného vraha a skutečného motivu. Je to jen nenávist vůči panu Kočnerovi, snaha odsoudit ho za tento čin, učinit z něj vraha. Ani soud nechce slyšet o možnosti, že by to celé mohlo být úplně jinak. Nedokážu pochopit, že nikdo nechce slyšet pravdu, co se v tom domě 21. února stalo.“
Na závěr pak Zsuzsová přímo oslovila prokurátora, soud i novináře. „Budete spokojený, pane prokurátore? Určitě ano, protože se vám podařilo odsoudit personu non grata. (…) Vážená novinářská obci, skutečný objednatel je venku, celý proces sleduje a náramně se baví. Doufám, že alespoň někdo se odhodlá odhalit pravdu kvůli Jánovi Kuciakovi a kvůli slečně Martině Kušnírové. (…) Paní předsedkyně, nemám iluzi, že bych nebyla odsouzena, ale žádám vás, abyste si po těchto závěrečných řečech zkusila ověřit fakta a věnovala pozornost i tomu, co říkáme my,“ ukončila svou řeč Alena Zsuzsová.
[caption id=“attachment_23806” align=“alignright” width=“563”]
Tomáš Szabó se svými obhájci Ivanou Kochanskou a Matúšem Bereseckým, foto: Eva Kubániová[/caption]
Závěrečná řeč Tomáše Szabóa „Lidský život jsem vždy považoval a považuji za největší hodnotu. Celý život jsem se snažil chránit lidský život, byla to jednak moje práce i poslání. Nikdy jsem nebyl trestně stíhán, ani jsem neměl žádné přestupky.“ Prohlásil na úvod svého neobyčejně stručného projevu Tomáš Szabó a připomněl, že kdysi pracoval jako policista.
„Je mi líto ztráty, kterou rodiny zažily, sám jsem nedávno prožil obdobnou ztrátu, neboť mi zemřel můj milovaný otec,“ zlomil se mu hlas a na chvíli se odmlčel.
Ružena Sabová poté udělila obžalovaným takzvané poslední slovo, kdy mohou vyjádřit lítost nad spáchaným činem nebo naposled dokázat svoji nevinu. Marián Kočner i Tomáš Szabó se této příležitosti vzdali, Alena Zsuzsová pouze řekla: „Prošla jsem si peklem a stále jím procházím. Nikdy jsem si neobjednala žádnou vraždu.“
Soudní proces byl tímto dnem ukončen. Rozsudek pro trojici obžalovaných Mariana Kočnera, Alenu Zsuzsovou a Tomáše Szabóa se veřejnost dozví 5. srpna. Zsuzsová i Szabó požádali o jednání v jejich nepřítomnosti.
