Tříčlenný senát Specializovaného soudu v Pezinku vynesl 3. září 2020 verdikt nad zbývajícími třemi obžalovanými z vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Ve všech bodech obžaloby shledal z vraždy vinným pouze Tomáše Szabóa, bratrance střelce Miroslava Marčeka, za což dostal trest 25 let s maximální ostrahou. Objednavatel Marian Kočner a jeho spojka Alena Zsuzsová byli osvobozeni. Na téměř 140 stranách své rozhodnutí soud odůvodnil tak, že k odsouzení neměl dostatek důkazů. Redakce investigace.cz získala kompletní písemné odůvodnění rozsudku nejsledovanějšího procesu v historii Slovenska a přinášíme proto přehled klíčových argumentů soudu.
Soudní senát jako hlavní důvod k osvobození uvedl, že ani Kočnerovi, ani Zsuzsové „nebylo dokázáno, že by skutek spáchali“.
Zdůvodnění Kočnerovy neviny začíná odvoláním na Listinu základních práv a svobod a presumpci neviny, z níž vyplývá i pravidlo in dubio pro reo (pochybnost ve prospěch obviněného) čili právní zásada, která soudu stanovuje povinnost rozhodnout o nevině obžalovaného, jestliže o jeho vině existují jakékoli závažné pochybnosti, které nelze odstranit.
Soud může deklarovat vinu i na základě nepřímých důkazů, avšak pouze za podmínek, že „ve svém souhrnu tvoří logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů, které se vzájemně doplňují a na sebe navazují (…) a lze z nich vyvodit jediný závěr a současně vyloučit možnost jiného závěru, a přitom usvědčují obviněného,“ píše se v rozsudku.
Podle obžaloby svědčí o vině Mariana Kočnera řetěz nepřímých důkazů, jež jsou podpořeny motivem pomsty za Kuciakovy články o jeho podnikání s kriminálním podtextem. Obžaloba ale soudní trio nepřesvědčila. Pod rozsudkem podepsaná předsedkyně senátu Ružena Sabová postupně vyjmenovala všechny pochybnosti, které soudní senát při samotném rozhodování měl.
https://www.youtube.com/watch?v=xPNjF5cZy9w
Nedůvěryhodný klíčový svědek Jako první uvádí pochybnost o klíčovém svědkovi Zoltánu Andruskóovi. Podle soudu jde o blízkého přítele Aleny Zsuzsové, jenž věděl o existenci jejího soukromého vztahu s Marianem Kočnerem. Soud tuto skutečnost proto vyhodnotil tak, že informace, jimiž Andruskó vypovídal proti Kočnerovi, získal prostřednictvím jiné osoby, a to právě Zsuzsové. Ta ho informovala o Kočnerovi, ale i o tom, jak se vyvíjí vyšetřování. Andruskó řekl před soudem, že díky ní věděl, kdy a jakou sumu peněz odevzdal Kočner Zsuzsové za zorganizování Kuciakovy vraždy. Jelikož Kočner i Zsuzsová všechna obvinění popřeli, soud neměl jinou možnost, jak Andruskóova tvrzení ověřit.
V rozsudku se explicitně připomíná i to, že soud měl naopak možnost sledovat Andruskóovy výpovědi během přelíčení a udělal si o jeho věrohodnosti vlastní názor: „Výpověď tohoto svědka je zákonným důkazem, avšak nelze odhlédnout, že díky dohodě o vině a trestu získal benefit mírnějšího trestu. Soud připomíná, že sice jde o legální benefit, neznamená to však, že na výpověď svědka bude soud přihlížet jako na automaticky pravdivou.“ Z důvodu pochybností o pravdivosti Andruskóových výroků a skutečnosti, že jejich pravdivost nebyla dokázaná jinak, soud proto nebral v úvahu jeho výpověď jako důkaz o vině Kočnera.
Andruskó byl posledním článkem organizované skupiny, který tvrdil, že za objednávkou vraždy stojí právě Kočner. Jiná přímá svědectví na Kočnera neexistují, protože Zsuzsová popřela, že by si vraždu objednal, a samotní vykonavatelé Marček a Szabó Kočnera neznali.
[caption id=“attachment_23658” align=“aligncenter” width=“1024”]
Soud nevěří výpovědi Zoltána Andruskóa. Foto: Branislav Wáclav / Aktuality.sk[/caption]
Fotky ze sledování Kočnera nezajímaly Soud se ve svém odůvodnění ve velké míře věnuje i fotografiím ze sledování Jána Kuciaka neboli tomu, zda mohly sloužit jako podklad k vraždě. Tribunál vycházel z verze, že Kuciak nebyl jediným, koho nechal Kočner sledovat. Marian Kočner zadal Petru Tóthovi, bývalému řediteli kontrarozvědky Slovenské informační služby, sledování 28 novinářů. Ten spolu s třemi dalšími bývalými kolegy Kriakem, Mlynarčíkem a Škripem sledovali od začátku roku 2017 tyto novináře podle existujícího seznamu, na němž se vyskytovalo i Kuciakovo jméno.
Soud na základě výpovědí tohoto „sledovacího týmu“ vyhodnotil, že sledování Kuciaka trvalo maximálně pět dní a bylo zaměřené na získání kompromitujících materiálů. Kočner totiž takové materiály sbíral, aby je později mohl zveřejnit na facebookovém profilu „Na pranýři“. Soud uvěřil Kočnerovi, že získané materiály chtěl skutečně použít výlučně ke kompromitaci, jelikož zakládal vlastní politickou stranu. Při získávání kompromitujících materiálů na politiky mu měla pomáhat i Zsuzsová. Sledovací tým se shodnul, že na Kuciaka nic podstatného neobjevili, a proto jeho sledování rychle ukončili.
Klíčovou roli při sledování měl Peter Tóth. Podle soudu to byl právě on, kdo s finanční pomocí Mariana Kočnera celou věc organizoval. V odůvodnění se však připomíná, že Kočner se dle Tóthovy výpovědi o výstupy ze sledování nezajímal.
[caption id=“attachment_21240” align=“aligncenter” width=“1024”]
Peter Tóth byl při výpovědi předpojatý. Foto: Branislav Wáclav / Aktuality.sk[/caption]
Tříčlenný senát tak zpochybnil důvěryhodnost dalšího klíčového svědka, Petra Tótha, který se přitom na policii přihlásil sám. Soud ale toto jednání vyhodnotil jako účelové s cílem vyhnout se odpovědnosti za nezákonné sledování osob, a ne jako snahu objasnit vyšetřování. Navíc ještě předtím, než byli Kočner se Zsuzsovou obvinění, Tóth nabyl přesvědčení, že jsou pachateli. Měl proto vypovídat s předsudkem o vině obžalovaných a dle názoru soudu tím svědčil v jejich neprospěch. V důsledku tak mělo Tóthovo přihlášení se policii dosah na pravdivost a spolehlivost jeho výpovědi.
„Soud dospěl k závěru, že s pravděpodobností hraničící s jistotou se sledování novináře Jána Kuciaka (…) událo za účelem diskreditace tohoto novináře, oslabení jeho autority, profesionální i osobní cti, což mělo zkomplikovat výkon jeho práce a odsunout ho do pozadí pracovního a společenského života.“ Kočner chtěl tímto způsobem a během krátké doby eliminovat negativní vliv Kuciakovy novinářské práce.
Soud ovšem uznal, že fotky, které byly pořízeny během sledování, mohly sloužit při přípravě vraždy. Nebyl mu však předložen dostatek důkazů o tom, jak se fotografie ze sledování mohly dostat do rukou pachatelů.
Šifrovanou komunikaci soud neposuzoval
Soud konstatoval, že komunikace mezi Kočnerem a Zsuzsovou v aplikaci Threema může mít i jiná vysvětlení než ta přednesená obžalobou. Jako příklad uvedl, že zpráva „50 --> lebka“ se mohla týkat i platby za modelingovou kampaň pro dceru Zsuzsové nebo mohla souviset s Kočnerovou politickou stranou.
„Soud nemůže stanovit vinu z výkladu zachycené komunikace v aplikaci Threema, o které obžaloba i strana poškozených tvrdí, že byla šifrována a že měla jiný význam než doslovný.“ Z tohoto důvodu soud ve svém odůvodnění dodal, že slovní a písemný neformální projev může mít různé výklady a při jeho hodnocení musí být uplatněno pravidlo ve prospěch obviněného. Není tedy možné účelově vykládat část komunikace, která není doslovná, v neprospěch obviněných. A proto všechny podle obžaloby šifrované zprávy o sněhu, svrabu či zubech nebo emotikony soud nemohl exaktně vyložit z pohledu viny či neviny.
Komunikaci v Threemě posuzoval tribunál v Pezinku jako celek. Nezpochybnil zákonný způsob získání tohoto důkazu ani jeho autenticitu (Kočner před soudem několikrát zmínil, že Threemou bylo manipulováno a do komunikace byly takto přidané zprávy, pozn. red.). Podle soudu sice komunikace obsahuje metafory a náznaky, ale v souvislosti s vraždou není explicitní.
O předávce peněz nejsou důkazy
Problematická se soudu zdála i předávka peněz od Kočnera přes Zsuzsovou k Andruskóovi. Den po vraždě se měli Kočner a Zsuzsová setkat v Bratislavě. Oba tuto schůzku popřeli i přesto, že BTS stanice zachytily jejich telefony ve vzájemné blízkosti. Soud připomněl, že o jejich setkání existuje i důkaz ve zprávách v Threemě, kde si oba potvrdili: „Jsem tady.“ I přesto však soud poznamenal, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by Kočner Zsuzsové peníze předal. Kočner v ten den sice navštívil bezpečnostní schránku ve své bance, nebyla to ale neobvyklá návštěva. Za poslední měsíc před vraždou bezpečnostní schránku navštívil dvanáctkrát.
[caption id=“attachment_23739” align=“alignleft” width=“571”]
Kočner během návštevy bezpečnostní schránky. Foto: OCCRP[/caption]
Kočner neměl motiv k vraždě Soud detailně analyzoval i Kuciakovy články a Kočnerův vztah k novináři. V hodnocení se opíral o psychologický profil Kočnera, v němž se kromě jiného píše, že jde o egocentrického člověka se sklonem k verbální agresivitě a s nevyrovnaným emočním chováním. Kočnerovo vulgární chování jakožto standardní způsob projevu potvrdili i jiní svědci.
„Vyslovená myšlenka se ještě nespojuje se skutkem, nezakládá trestní odpovědnost a nesvědčí o skutečném konkrétním úmyslu zabíjet,“ vysvětlil soud vůbec první Kočnerovu zmínku o tom, že by měl být odstraněn jeden novinář, aby byl klid. Soud naopak souhlasil, že Kočner se cítil být Kuciakovými články dotčen, ale jeho telefonát, který sice prokuratura posoudila jako zjevně výhružný, jako vyhrožování nevyhodnotil. Soud se v tomto směru odvolal na stanovisko policie, která Kuciakův podnět na trestní stíhání kvůli zmíněnému telefonátu vyhodnotila jako neodůvodněný. „Reakce Kočnera byla neadekvátní a nevhodná, ale nenaplňovala znaky přečinu vyhrožování,“ píše se v zamítavém stanovisku policie.
Tímto soud v Pezinku zpochybnil Kočnerův motiv k vraždě. Souhlasil, že Kočner byl veden pohnutkou osobní msty, ale pomstu viděl v pranýřování novináře a jeho rodiny. „Tato pohnutka svědčí o bezcharakterním a arogantním přístupu k jiným lidem a společnosti, avšak nesvědčí o jeho úmyslu zabíjet.“ Dle názoru soudu proto Kočnerovi nebyl prokázán úmysl někoho usmrtit. Existence samotného motivu nestačí ani na obvinění, ne-li na odsouzení. Jednalo by se o tzv. „odsouzení za myšlenku“.
V odůvodnění soudní senát rovněž zmínil, že má neustále pochybnosti o identitě pachatele, protože Kuciakovi kolegové z portálu aktuality.sk během svých výpovědí připomínali, že těsně před smrtí novinář napsal článek o italské mafii.
https://www.investigace.cz/jan-kuciak-a-nas-posledni-nedokonceny-clanek/
„Soud na základě toho dospěl k přesvědčení, že Kočner o vraždě Kuciaka před jejím zveřejněním nevěděl a k takovému činu, vzhledem k již probíraným důkazům, ani nesměřoval. Obžaloba viní Kočnera z toho, že vraždu Kuciaka objednal, ale soudu přitom nepředložila ani jeden elementární důkaz o tom, jakým způsobem, kde a za jakých okolností se tak mělo stát,“ uzavřel své odůvodnění soudní senát a jako příklad uvedl, že Zsuzsová si Kočnerovi stěžovala, že o něm píší v médiích jako o možném pachateli, a měl by proto podat trestní oznámení. Podle soudu slova i forma stížnosti Zsuzsové dokazují, že se o vraždě oba dozvěděli z médií. Z těchto důvodů i kvůli pochybnostem o svědcích obžaloby proto soud nemohl dospět k závěru, že si vraždu Jána Kuciaka objednal Marian Kočner.
Nedůvěryhodné svědectví proti Zsuzsové Ze stejných příčin soud zprostil obžaloby i Alenu Zsuzsovou. Ani v jejím případě nebylo dokázáno, že by se na spáchání vraždy jakkoli podílela. Jelikož soudu nebyla prokázaná Kočnerova vina, Zsuzsová nemůže „převzít“ roli objednavatelky namísto něj.
[caption id=“attachment_23151” align=“aligncenter” width=“1320”]
Alena Zsuzsová byla rovněž osvobozena. Foto: Branislav Wáclav / Aktuality.sk[/caption]
V tomto směru je podle soudu sporné zejména svědectví Zoltána Andruskóa čili jediné přímé svědectví proti Aleně Zsuzsové. Žádní jiní svědci z celé kauzy se s ní nepotkali. Peter Tóth komunikoval se Zsuzsovou pouze přes mobil, a to až poté, co byl Kočner obžalován. Marček a Szabó ji vůbec neznali.
Soud ale na několika stranách vysvětlil problematickou pozici Andruskóa a jeho status pojmenoval jako výpověď „kajícníka“ – osoby, která byla členem organizované skupiny, ale díky svému svědectví pomohla odhalit, jakým způsobem se trestný čin udál. Podle tribunálu však může být motivace kajícníka problematická, neboť se může řídit zásadou „čím víc řeknu, tím větší budu mít výhody“. Kajícníci mohou díky spolupráci získat výrazné snížení trestu. Hrozí tím nebezpečí, že u nich dojde k fabulacím. Soud připustil, že sám Andruskó je schopný selektivního podávání informací.
Soud pak vyjmenoval několik nesrovnalostí v Andruskóových výpovědích. Jako jeden z příkladů uvedl fotografie ze sledování novinářů. Tyto fotky pořídili bývalí pracovníci tajné služby a nelze tedy vyloučit, že mohly být vyhotovené i pro jinou osobu než Mariana Kočnera. O jejich existenci vědělo až šest lidí, proto mohlo dojít k úniku informací. Andruskó se tak mohl k fotkám na USB dostat i jiným způsobem než přes Zsuzsovou.
Andruskóova pozice se během procesu měnila. Nejdříve vystupoval jako jeden z obviněných, poté uzavřel dohodu o vině a trestu a jeho případ se vyčlenil k samostatnému projednávání. Protože existuje tzv. princip o nezaměnitelnosti procesního postavení, všechny výpovědi z přípravného konání, kde vystupoval jako obviněný, soud nemohl posuzovat. Soud tak nepřihlédnul ani k informaci, že Zsuzsová si u Andruskóa měla kromě vraždy Kuciaka objednat další čtyři vraždy (jde o vraždy starosty města Hurbanovo Láslóa Basternáka, prokurátorů Maroše Žilinky a Petra Šufliarskeho a advokáta Daniele Lipšice. Ve všech případech se vede trestní řízení, pozn. red.).
„Výpověď Andruskóa vůči Zsuzsové nepostačuje jako usvědčujíci důkaz,“ vyloučil soud jediné přímé svědectví na Zsuzsovou. Ve svém odůvodnění pak zdůraznil, že vina musí být prokázána a nejen postavená na dohadech. Výrok o vině musí být založen na důkazech, které vylučují pochybnosti, což obzvlášť platí v případě, kdy je věrohodnost svědka pochybná.
Soud zvážil i verzi, že Zsuzsová mohla objednat vraždu Kuciaka z vlastní iniciativy, aby „ochránila svého živitele (Kočnera, pozn. red.) a eliminovala činnost osoby (Kuciak, pozn. red.), která mu chtěla uškodit“. Tuto verzi však soud vyhodnotil jako pouhou spekulaci, byť potvrdil, že Zsuzsová byla na Kočnerovi finančně závislá, i když nebyla jeho zaměstnankyní.
V závěru rozsudku soud připomněl několik základních právních principů, kvůli nimž Kočnera ani Zsuzsovou neshledal vinnými. V první řadě se odvolal na presumpci neviny a také na to, že obžalovaní nejsou povinní dokazovat svou nevinu. Účelem dokazování tak podle soudu nemá být vyvrácení neviny, ale dokazování, že se skutek stal a spáchal ho obžalovaný. Popis trestného činu nadto nebyl jednoznačně prokázán jako jediný objektivně možný. Soud připomněl i právo na spravedlivý proces a neopomněl zmínit ani to, že nemůže podlehnout tlaku médií, která o Kočnerovi a Zsuzsové dlouhodobě píšou jako o pachatelích.
Předsedkyně soudního senátu Ružena Sabová uzavřela 139 stran odůvodnění větou, že stávající důkazy nevylučují účast Zsuzsové na vraždě, avšak na prokázání viny nestačily. Rozsudek tedy není rozhodnutím o její nevině, ale o tom, že soud neměl dostatek důkazů k jejímu odsouzení.
Proti rozhodnutí se plánuje odvolat jak prokurátor, tak advokáti poškozených. V případě odvolání o právoplatnosti rozsudku z Pezinku bude rozhodovat slovenský Nejvyšší soud. Marian Kočner i Alena Zsuzsová nadále zůstávají ve vazbě. Kočner je nepravomocně odsouzen na 19 let v případě falšování směnek TV Markíza a Alenu Zsuzsovou hned po osvobozujícím rozsudku opět vzali do vazby, protože čelí obvinění z přípravy dalších tří vražd.
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková
Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.
