Balkánský organizovaný zločin se za posledních 20 let proměnil. Ačkoli je Balkán stále prezentován jako jedno z ohnisek organizovaného zločinu, podle reportu Světové iniciativy proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (Global Initiative Against Transnational Organized Crime) začala být tato část Evropy tamním gangům malá, a tak expandovaly do světa. Jedním z klíčových působišť balkánských gangsterů je také Česká republika.
Zpráva s názvem Nadnárodní chapadla – globální centra balkánského organizovaného zločinu sleduje rozpínání zločineckých skupin z šesti balkánských zemí – Albánie, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Kosova, Severní Makedonie a Srbska. Zaměřuje se na jejich šíření v západní Evropě, Latinské Americe, jižní Africe, Turecku a v Austrálii.
Report popisuje zejména důvody celosvětové expanze a sleduje, jak se z gangů drobných podvodníků a kurýrů, typických pro 90. léta, postupně staly hlavní světové skupiny distributorů drog se sítí sahající z Jižní Ameriky přes jižní Afriku až do Evropy. V poslední zmíněné oblasti se zpráva zaměřuje téměř výhradně na Itálii, Španělsko, Nizozemí a Českou republiku jakožto na země s nejvýraznější aktivitou balkánských gangů.
Důvodem k přesunu do těchto zemí byla jednak přítomnost větších diaspor ze zmiňovaných balkánských států, které se v zahraničí utvářely v průběhu 90. let poté, co v Jugoslávii propukla válka a lidé z ní začali utíkat. Na druhou stranu je západní Evropa zároveň největším odbytištěm pašovaných drog, což přitahuje pozornost gangů.
Skupiny pašují zejména kokain, heroin, marihuanu a syntetické drogy. Kokain z Jižní Ameriky nebo heroin z Blízkého a Středního východu putují nejdříve do jednoho z přístavů v Jaderském moři. Zpráva konkrétně zmiňuje italské přístavy Bari a Ancona, albánský Drač a španělskou Valencii. Odtud pak drogy putují dále na trhy v západní a severní Evropě.
Gangy se ale podle všeho neomezují pouze na drogy. Z Turecka do Evropy pašují také cigarety a lidi.
Přestože je i Česko součástí tzv. balkánské drogové cesty, na Českou republiku se report zaměřuje zejména kvůli finančním zločinům. Balkánský organizovaný zločin k nám podle něj pronikl v průběhu 90. let kvůli chaosu způsobenému náhlou ekonomickou a politickou transformací. Česko mělo být pro zločince z bývalého Sovětského svazu a z Jugoslávie lákavé hned z několika důvodů – je blízko západním zemím, daří se tu korupci, velmi snadno si zde lze otevřít firmu a založit účet na jméno někoho jiného a až do nedávna tady nebyl nijak regulovaný hazard. Oproti sovětským zločincům ale měli ti balkánští výhodu v tom, že je české policejní složky nepovažovaly za takové nebezpečí, a tak zde mohli víceméně nerušeně operovat, budovat si síť kontaktů na místní správy a zapouštět kořeny.
Toho využilo hned několik zvučných jmen balkánského organizovaného zločinu, konkrétně například Darko Šarić, Andrija Drašković, Milan Narančić, Ismet a Qazim Osmani, Borislav Plavšić nebo třeba Princ Dobroshi, a samozřejmě i další členové jejich klanů. Česká republika jim jednak sloužila jako logistické centrum, přes které posílali drogy do západní a severní Evropy, ale měli zde (a někteří z citovaných stále ještě mají) desítky firem, jež sloužily k praní špinavých peněz.
Autor textu: Lukáš Nechvátal Autor úvodní fotografie: investigace.cz
